drezura

drezura

28. června 2009 v 19:29 | bara
Cílem drezury je harmonický rozvoj fyzického stavu a schopnosti koně. Výsledkem je klidný, poddajný kůň, uvolněný a přizpůsobyvý, ale také důvěřivý, pozorný a snaživý. Tyto vlastnosti se u koně projevují uvolněností a pravidelností chodů, harmonií, lehkostí a samozdřejmosti pohybů, lehkostí předku a angažovanosti zádě, která vyvolává živé impulsy, přijímáním udidla s úplnou poddajností a bez napětí nebo odporu.
Kůň působí dojmem, že dělá dobrovolně vše co je od něj požadováno. Důvěřivě a pozorně se podřizuje svému jezdci, zůstává dokonale rovný ve všech pohybech na rovné čáře a je příslušně ohnut na křivkách.
Jeho krok je pravidelný, uvolněný a nenucený. Klus je uvolněný, pravidelný, pružný, vznosný a živý. Cval je plynulý, lehký a kadencovaný. Záď není nikdy neaktivní nebo loudavá. Kůň reaguje na nejjemnější pobídky jezdce.
V důsledku kmihu a ohebnosti kloubů kůň poslouchá ochotně a bez váhání a reaguje na růzmé pobídky klidně a přesně v přirozené rovnováze jak fyzické tak duševní.
Kadence se projevuje v klusu a je výsledkem dobré harmonie, kterou kůň ukazuje, když se pohybuje s dobře zřetelnou pravidelností, kmihem a vyvážeností. Kadence musí být udržována při všech cvicích v klusu a ve všech variantách klusu.
Základem drezury je rytmus, který kůň udržuje ve všech chodech.


SYSTEMATICKÝ VÝCVIK
Kůň volně pohybující se na pastvinách a mladý kůň mají přirozenou rovnováhu na předních končetinách.Postupným pracováním s koněm na lonžce a pod sedlem se jeho rovnováha, která byla doposud na předku vyrovnává na všechny čtyři končetiny. Říkáme jí kampanní rovnováha. Přiježďováním a drezurní prací by jsme se na konci výcviku měli dopracovat až na školní rovnováhu, která je na zadních končetinách.
S pracovním klusem začínáme tehdy chodí-li kůň na volnější otěži uvolněný, s lehkým přilnutím, reaguje-li na pomůcky jezdce a v přirozené rovnováze se sám nese. Nyní můžeme žádat od koně i zkrácený pracovní ruch,který střídáme se středním lehkým klusem. Po dosažení poslušnosti pomůcek otěžemi a holeněmi je možné při přechodech do nižšího chodu, při zkracování ruchu, k zastavení a sebrání koně použít i aktivní působení otěžemi-zádrže. Poloviční zádrž se používá při zkrácení ruchu, při přechodech z vyššího chodu do nižšího a k sebrání koně. Pro koně je poloviční zádrž signálem, že bude následovat nějaká změna.Při působení pobídky sedem (křížem) a holení kůň zesílí přilnutí-napětí v otěžích. Vydržení napětí přestává být funkční v okamžiku kdy není vyváženo pobízejícími pomůckami. Jezdec vlastně nutí koně k pohybu vpřed, který mu zároveň nedovolí. Kůň zpozorní. Při přechodu z nižšího chodu do vyššího jezdec provede poloviční zádrž a následně odpovídající pobídku a zpoddajněním ruky koně vypustí plynule do žádaného pohybu. Jezdec nesmí ztratit kontakt s koňskou hubou. Jezdec musí cítit v ruce dostatek vůle koně zvýšit rychlost, chod, potom stačí koni dovolit, aby tuto energii, kterou zatím tlačil pod sebe a proti udidlu, věnoval požadovanému pohybu vpřed. Celou zádrž provádíme nejdříve z kroku. Podle prostupnosti ji žádáme i z klusu a v pokročilém výcviku i ze cvalu. Celá zádrž neboli zastavení koně (paráda) se provádí při působení pobídky sedem a holení, ruka napětí drží a jakmile kůň zastaví ruka napětí povolí. Nestačí-li sevření pěstí (ztvrdnutí ruky) na místě, střídavě lehce přitáhneme levou a pravou otěž směrem do klína.Nezvedáme ruce, jakmile kůň zastaví, ruka je opět poddajná a holeň přestane působit, stále je však přiložená.Správné projíždění rohů jízdárny vede k ohýbání koně. Zpočátku bývá správné ohnutí pro koně obtížné.Brzy však bude kůň schopen v rozích jízdárny a v obratech ohýbat se kolem vnitřní holeně natolik, aby zadníma nohama sledoval stopu předních nohou, aniž by vypadával zádí anebo padal dovnitř ramenem. Změny ruchu klusu vedou k poslušnosti a prostupnosti koně. K dosažení větší prostornosti chodů, většího kmihu a větší posuvné síly zádě koně je přechod do středního klusu.Nejprostornějším ruchem v klusu je prodloužený klus.Kůň v něm má jít v prodlouženém držení, bez spěchání s největší prostorností. Prodloužený klus se jezdí až v pokročilém základním výcviku. Přechody do cvalu se mladému koni nejlépe provádí z lehkého klusu při dosedání na vnitřní přední nohu. V pokročilém základním výcviku přecházíme do cvalu v plném sedu z klusu na velkém kruhu nebo v rozích jízdárny. Chybou je zrychlování ruchu klusu než kůň naskočí do cvalu. Nacválání z kroku předpokládá jistotu přechodu z klusu a dosažení vyšší rovnováhy koně v pracovním cvalu. Nacválání z místa je možné žádat, až když je kůň schopen zaskočit korektně do cvalu z kroku. Kroky postupně snižujeme až kůň naskočí ze zastavení. V pokročilém základním výcviku vyžadujeme přechody z krátkého cvalu do středního. Nejprostornějším ruchem ve cvalu je prodloužený cval. Kůň se při prodlouženém cvalu nesmí pokládat tvrdě na ruku jezdce. Tím ztratí rovnováhu a jde po předku. Chybou je i spěch koně. Při prodlouženém cvalu se prodlužuje rámec koně. V základním výcviku při změně cvalu používáme tzv. jednoduchou změnu cvalu. Ze cvalu přecházíme podle stupně ježděnosti do klusu nebo do kroku, přestavíme koně k vnější ruce a po asi 3 krocích nacváláme. Přechod ze cvalu do kroku má být proveden jistě a měkce. Po 3 krocích kůň opět klidně a rozhodně nacválá. Před oběma přechody musí jezdec koně polovičními zádržemi přiměřeně připravit. Chybou při přechodu ze cvalu do kroku, kdy se poloviční zádrže minou cílem, je že kůň přechází do kroku přes klus a rozpadne se. Chybou je i nedostatečné shromáždění koně při přechodu z kroku do cvalu, kdy kůň nacválá přes klus. Aby nedocházelo k těmto chybám musí jezdec zvládnout korektní zádrž do nižšího chodu a plynulé zaskočení z kroku do cvalového skoku. Při přechodech z vyššího do nižšího ruchu je potřeba většího shromáždění a vyžaduje tak větší ohnutí kyčelních,koleních a hlezeních kloubů. Dá-li jezdec pomůcku v nesprávné fázi je přechod otázkou náhody, jezdec si pomáhá násilím,které naruší soulad mezi jezdcem a koněm.V jeden moment je postavení nohou v krokové fázi téměř identický s postavením nohou ve cvalové fázi. Toto je ten správný moment pro přechod z kroku do cvalu a naopak. Jezdec může tento moment vycítit protože jeho vnitřní kyčel se právě v tento moment sníží. Jezdec to může poznat i podle toho, že vnitřní přední noha je připravena zvednout se ze země, je to vidět na vnitřní pleci, která je úplně vzadu. Poslušnost pomůcek zvyšujeme prováděním obratů.

OBRAT KOLEM PŘEDKU
tento cvik slouží k přezkoušení koně na stranové pomůcky, provádí se ze zastavení nebo za pohybu, točným bodem je vnitřní přední noha, kůň se točí zádí krok za krokem kolem předku, dokud není obrat dokončen. Přitom překračuje vnitřní zadní noha před a přes vnější, během obratu a po něm působí jezdec pobízejícími pomůckami tak, aby kůň zůstal na otěžích a necouvl. Vykročení, které má za následek vypadnutí vnější plece musí být zabráněno protipůsobením vnější otěže.
pomůcky
našlápnutí do vnitřního třemenu, zatížená vnitřní sedací kost, vnitřní holeň přiložená na podbřišníku, vnější za podbřišníkem vyvíjí tlak úměrný koni, záď ustupuje vždy dovnitř kruhu.
chyba
naklánění těla jezdce dovnitř kruhu, povolené otěže, nepřiložená vnitřní holeň, málo působící vnější holeň, přilišné tahání za otěže.
výsledkem je: kůň se točí za váhou jezdce, aby zachoval rovnováhu, kůň tedy udělá oblouk, přílišné tahání za otěže má za následek couvání koně.
OBRAT KOLEM ZÁDĚ
tento cvik se provádí buď ze zastavení nebo v pohybu jako krátce čelem vzad, v obratu se kůň otáčí zřetelnými kroky kolem bodu ležícího co nejblíže vnitřní zadní nohy, pokud zadní noha opisuje malý oblouk, není to chyba. Kůň se pohybuje rovněž kolem jednoho bodu ležícího co nejblíže vnitřní, zřetelně došlapující zadní končetiny i při krátce čelem vzad.
pomůcky
váha na vnitřní sedací kosti, vnitřní holeň přiložená na podbřišníku, vnější za podbřišníkem, kůň se otáčí předkem vždy dovnitř kruhu.
chyba
špatné působení vnitřní a vnější holeně- výsledkem je, že kůň se točí dokola, zadní končetiny nezůstávají v bodu
Jakmile kůň zvládne obrat kolem zádě o 180° (krátce čelem vzad nebo také poloviční pirueta) lze tento cvik provádět ve všech chodech za předpokladu dosaženého stupně výcviku.
COUVÁNÍ
Předpokladem ke korektnímu provedení cviku je klidné stání koně s dostatečně podsazenou zádí. Tímto cvikem sílí záď a jeho korektní provedení je důkazem spolupráce nejdůležitějších částí koně-hlavy,krku,hřbetu a zádě. Je-li nějaká část nepřipravená, není možné provést cvik korektně. Po zastavení musí jezdec koně nejdříve ve stoje shromáždit. Po dosažení shromáždění ve stoje se kůň soustředí na pomůcky jezdce. Při couvání začíná zadní noha spolu s diagonální přední nohou aniž by se měnilo korektní postavení.
JÍZDÁRNA - CVIKY

Velký kruh

Malý kruh

Obloukem změnit směr


Vlnovky

Od stěny ke stěně

Změnit směr

V kruhu změnit směr

Půl jízdárny


Ze středu

Dva velké kruhy

PRÁCE NA DVOU STOPÁCH
Uvolněnost a sebrání koně zvyšuje práce na dvouch stopách.
Dovnitř plec
kůň jde na 3 stopách
záď zůstává ve stopě a pohybuje se přímo, předek koně je vyveden natolik dovnitř, že vnější plec koně přijde před vnitřní bok koně, vnitřní zadní noha došlapuje ve směru vnější přední nohy, kůň je stejnoměrně ohnut kolem vnitřní holeně. Cvik dovnitř plec zlepšuje držení hlavy, ohýbání a volnost v ramenou. Pokud se provádí korektně je cvik dovnitř plec jedna z nejužitečnějších lekcí.
dovnitř plec vlevo - LP o o PP
LZ o o PZ
PP+LZ - v jedné stopě
dovnitř plec vpravo - LP o o PP
LZ o o PZ
LP+PZ - v jedné stopě
pomůcky
váha je na vnější sedací kosti, vnitřní holeň na podbřišníku udržuje koně v pohybu vpřed a zároveň je kůň kolem této vnitřní holeně ohnut, vnější holeň těsně za podbřišníkem udržuje záď ve stopě.
Dovnitř záď
předek zůstává ve stopě a pohybuje se přímo, záď koně je vyvedena dovnitř, vnější zadní kráčí ve stopě vnitřní přední. Cvik dovnitř záď má zvláště za úkol zlepšit pozornost koně na pomůcky holení.
dovnitř záď vlevo - LP o o PP
LZ o o PZ
PZ+LP - v jedné stopě
dovnitř záď vpravo - LP o o PP
LZ o o PZ
LZ+PP - v jedné stopě

pomůcky
váha je na vnitřní sedací kosti, vnitřní holeň na podbřišníku udržuje koně v pohybu a vnější za podbřišníkem úměrným tlakem vyvádí záď dovnitř.
Travers
v traversu je kůň ve směru pohybu postaven a ohnut, předek zůstává na stopě, záď je natolik vyvedena dovnitř obdélníku, že se kůň pohybuje na 4 stopách, přitom přední i zadní nohy křižují.Tento cvik má za účel zlepšit ohýbání,sestavení a tím spojené zlepšování pozornosti koně na jezdcovu holeň. Tento cvik není čistým chodem do strany. Jedná se o pohyb dopředu a do strany. Cesta provedení se označuje jako traverzýla.Tento cvik lze provádět po celé diagonále,po poloviční diagonále ale také jako zik-zak traverzála.
Pomůcky
vnější holeň působí za podbřišníkem a úměrným tlakem vyvádí záď dovnitř, vnitřní holeň působí na podbřišníku a udržuje předek koně ve stopě, váha je na vnitřní sedací kosti.
Renvers
kůň je postaven a ohnut ve směru pohybu, záď zůstává na stopě, předek je vyveden dovnitř obdélníku, míra ohnutí je jako u traverzu.Pro tento cvik platí totéž jako u traversu, jen se dovnitř nesestavuje záď,ale předek koně.
Pomůcky
vnitřní holeň působí na podbřišníku,udržuje žádaný pohyb vpřed a zároveň je kůň kolem této holeně ohnutý, vnější holeň působí za podbřišníkem a udržuje záď ve stopě, váha je na vnější sedací kosti.
Ustupování na holeň
Provádění všech postraních cviků je součástí systematického výcviku. Udržení koně v určitém cviku má být věcí sedu a holení. Otěž stále více přebírá shromažďující roli a naznačuje koni přání jezdce.
hlava je ohnutá na proti,
Pomůcky
doprava - pravá holeň působí na podbřišníku, levá úměrným tlakem vyvádí záď dovnitř, váha spočívá na vnitřní sedací kosti.
Poloviční překrok
Při polovičním překroku jde kůň současně kupředu a do strany v postavení k vnitřní ruce. Předek vždy mírně předchází záď a vnější nohy překračují vnitřní. Pohyb kupředu vždy převažuje nad pohybem stranou.
Pomůcky Poloviční překrok
vnitřní holeň působí na podbřišníku a udržuje koně v žádaném pohybu kupředu. Vnější holeň působí za podbřišníkem a spolu s váhou na vnitřní sedací kosti udržuje žádaný pohyb stranou.

LETMÝ PŘESKOK
Tento cvik by žádnému koni neměl dělat potíže. Aby byl kůň schopen cvik provést na základě pomůcek, musí jim rozumět a znát je a taky musí umět požadovaný výkon splnit. Jakmile kůň pochopí pomůcky, bude měnit ve vzduchu pár nohou s kmihem a s klidem, aniž by vyhýbal s požadovaného směru. Když kůň zvládne přeskok v libovolném místě rychle se naučí přeskakovat po určtém počtu skoků, ale jen za předpokladu že to umí jezdec. Přehánění pomůcek koni nijak nepomůže. Při působení pomůcek holeněmi je důležitější korektnost než síla. Jezdec překládá váhu na vnitřní sedací kost spolu s přeložením holení ve fázi vznosu.
KONTRACVAL
Tento cvik vyžaduje dostatečně silnou záď a dobré držení koně. Zvláště důležitý je sed a správné používání holení. Jen sed, který koně správně zatěžuje a neruší ho v jeho rovnováze koni umožní skákat zadníma nohama rovně pod těžiště i v kontracvalu. Každé cgybné zatížení nutí koně k přeskoku nebo k vypadnutí ze cvalu. Každé vypadávání přes rameno, kde se zároveň nepřirozeně ohýbá krk, anebo každé vypadávání zádě, jsou důkazem chybného sedu jezdce. Tímto cvičením ještě více zdokonalíme rovnováhu koně.
NAROVNÁNÍ KONĚ
Cílem je poddajnost pohybu koně v obratech a rovnoměrné zatížení nohou obo stran, přičemž předek koně jde ve stejné stopě jako záď. Narovnání koně je překonání přirozené křivosti. Toho dosáhneme postupnou prací, přiježďováním a gymnastickou prací.
Uvolnění
pro uvolnění koně a pro lepší prostupnost provádíme cvik obloukem změnit směr s polovičním překrokem. V bodu změny provedeme oblouk, koně srovnáme a polovičním překrokem se vracíme na stěnu jízdárny. Tento cvik provádíme ve všech chodech. Ve cvalu následuje při srovnání koně na dlouhou stěnu jízdárny přestavění k vnitřní ruce a následný přeskok.
Přilnutí
pro koně, který ještě není pořádně na pomůckách a pro lepší přilnutí provádíme cviky jako jsou vlnovky,kroužky, oblouky... Vlnovky se jezdí v kroku a ve shromážděném klusu a cvalu. Při přejetí střední čáry se provádí změna cvalu ať už jednoduchá nebo přeskok, nebo přesednutí v lehkém klusu.
Takt a kmih
takt procvičujeme na dlouhé stěně, nebo na diagonálách. Následující cviky :
na dlouhé stěně pracovní klus lehký, před středem krátké stěny klus vysedět,zkrátit tempo, na dlouhé stěně prodloužit klus a před rohem krátké stěny zkrátit tempo.
na dlouhé stěně pracovní klus lehký, před středem krátké stěny klus vysedět, zkrátit tempo, přes diagonálu změnit směr, prodloužit klus a před rohem krátké stěny zkrátit tempo.
Toto cvičení se jezdí v klusu a ve cvalu. Kmih sledujeme v prodlouženém klusu. Ve středním klusu získá kůň více prostoru (zadní kopyta šlapou před stopy předních) aniž by byl nohosled uspěchaný. Prodloužený klus je nejvyšší stupeň pohybu dopředu v klusu a ukazuje nejvíce možný kmih a prostor.
SHROMÁŽDĚNÍ
Cílem shromáždění je vývoj a zlepšení vyváženosti a rovnováhy koně, zvýšit schopnost koně ke snížení a angažování jeho zádě ve prospěch uvolněnosti jeho předku. Nejlepším způsobem k získání těchto cílů jsou práce na dvou stopách.
Pro přípravu a zajištění shromáždění provádíme cvik tzv. " houpačka" . To je když kůň několikrát couvne a jde opět dopředu, aniž by se průběh pohybu přerušil. Například 3kroky vzad, 3kroky vpřed a 3kroky vzad bez zastavení. V pokročilém výcviku koně provádíme tento cvik a z něj z místa ihned po dokončení cviku naklušeme nebo nacváláme.
K PÁKOVÉMU UZDĚNÍ
Chceme-li koně nauzdit uzdou musíme dosáhnout těchto bodů:
1) Takt pohybu
2) Fyzické a psychické uvolnění koně
3) Přilnutí na otěži
4) Kmih pohybu
5) Srovnání koně
6) Sebrání koně

Při každé pracovní lekci si určíme cíl, kterého by jsme měli dosáhnout. Naplněním posledního bodu kampanní školy, kterou je sebrání, se dostáváme k možnosti koně nauzdit. Pozor - s pomocí uzdy není možné koně naučit nic, co bysme ho nemohli naučit na uzdečce. Předčasné zařazení uzdy vede k pokažení koně. Uzda usnadní předvedení přiježděného koně. Dokonalé využití uzdy systém výrazně zjemňuje. Stihlové udidlo vzpřimuje, pákové udidlo přiuzďuje. Jezdec má v každé ruce jednu otěž stihlovou a jednu pákovou. Je důležité si uvědomit, že provedení jakéhokoliv cviku záleží na působení sedu a holeně. Pokud koně navykáme na uzdu, měl by projít od ježdění na rovných liniích všemi fázemi výuky od začátku. Koně stačí nauzdit jednou za týden. Všechny korektury koně se musí odehrát na uzdečce. Popis uzdy viz. jezdecká postroj.

SEBEDRŽENÍ KONĚ

Každá práce s koněm předpokládá potřebné vědomosti a umění jezdce a pokroky lze u koně očekávat jen když je udělal i jezdec. Kůň musí být schopen dostatečně ohýbat klouby zadních nohou, což je nakonec předpokladem toho, že kůň šlape čím dál více pod těžiště, aniž by mu to způsobovalo nepříjemné pocity nebo dokonce bolest. K udržení rovnováhy patří hlava, která se sama nese, okraj žuchvy si našel místo ve svalstvu krku a linie čelo-nos je natolik na kolmici, že umožní bezproblémové spojení s vazem. Krk musí mít natolik konvexní formu, že je možné tvoření správného svalstva krku (silnější vrchní část a slabší svaly ve spodní části) a navíc zatažení za otěž působí " dovnitř" koně. Často se neklade dostatek důrazu na korektnost a čistotu taktu v kroku. A právě tady lze poznat mnoho o " sebedržení" koně. Právě v kroku jsou sedové pomůcky velmi důležité. Každá chyba v držení a zároveň v zatížení se někde projeví. Jezdec svými pomůckami přivádí koně systematicky k tomu, aby se nebránil zadníma nohama neustále přebírat váhu. Zůstane-li kůň přitom v taktu, znamená to, že má v zádi již dostatečnou sílu, a není nucen váhu rychle a uspěchaně přesouvat na jinou nohu. Každému novému požadavku musí předcházet dostatečná doba gymnastikování. Čím silnější bude záď, jako důsledek posilování svalstva zádě, které musí podporovat klouby, tím víc bude jezdec schopen jezdit lepší změny tempa v klusu a cvalu, aniž by se přitom kůň rozpadl anebo ztrácel takt. Jen když je kůň schopen se při rovnoměrném taktu natáhnout a sebrat, bude možné jezdit korektní prodloužení a zkrácení. Od pracovního tempa postupně přidáváme na sebrání, necháme koně ať se chvíli v sebrání zabydlí a zase přidáme, až dosáhneme tempa skutečně sebraného a později stejnou prací i tempa školního. Změna ruchu nemá být změnou rytmu, ale imponuje velkým prostorným gestem. Prozatím nám bude stačit několik málo kroků školního tempa, několik plného tempa a měkký přechod zpět. Kadenci pohybu může kůň předvést, jen když má tzv. " sebedržení" to znamená že je kůň schopen jít v rovnováze a také si již na přání jezdce dokáže natolik sednout že může zádí převzít i váhu předku. Navenek se to projeví tak, že jezdec má více před sebou než za sebou. Záď koně se částečně sníží a předek činí dojem zvýšení čili vzpřímení. To pro jezdce zároveň znamená, že při výrazně menším používání pomůcek dosáhne daleko více. Vzpřímení by nemělo být větší než linie huba-kyčelní kloub. Hřbet má být natolik elastický, že jezdec dokáže vysedět rytmus vyklenutí a povolení. V tomto stádiu má otěž stále více přebírat shromažďující roli a koni přání jezdce naznačovat. Provedení, popřípadě udržení koně v určitém cviku má být věcí sedu a holení.


PIRUETY
Když dosáhneme vysokého sebrání v krátkém cvalu můžeme přistoupit k nácviku piruety. Pirueta je obrat kolem zádě v sebraném cvalu. Kůň se otáčí kolem podsazené zádě o 360°. Důležité je zachování cvalového nohosledu. Při nácviku piruety začínáme poloviční piruetou o 180°. V krátkém sebraném cvalu najíždíme na obloukem změnit směr. Postupně zmenšujeme poloměr oblouku. Při nesprávném použití pomůcek, nebo i při předčasném vyžadování tohoto cviku má kůň tendenci spěchat do obratu nebo se vyhýbat zatížení vnitřní zadní nohy přeskokem. Váha jezdce spočívá na vnitřní sedací kosti, vnitřní holeň je na podbřišníku a udržuje koně v žádaném pohybu, vnější holeň spočívá za podbřišníkem a hlídá záď před případným vypadnutím. Při korektním provedení obratu o 180° přicházíme k nácviku piruety o 360°.
PIAFA
Piafa je cvik,který se vyžaduje v nejvyšších stupních drezurních úloh. S nácvikem piafy můžeme začít, až když dosáhneme dokonalé prostupnosti, mohutného vznosu zkráceného klusu a vysokého sebrání. Piafa je cvik, ve kterém kůň kluše ve vznosném klusu na místě. Záď se sevřením kloubů a vyklenutím hřbetu snižuje. Pomůckami holeněmi, které působí oboustraně střídavě spolu s pomůckami sedem jezdce udržuje koně v klusovém pohybu. Vydržující otěží mu zároveň brání v pohybu vpřed. Kůň tak přichází do vznosného klusu na místě. První nácviky se provádějí bez jezdce v pilárech. Později toto cvičení zkoušíme pod jezdcem. Při piafě požadujeme, aby pánevní končetina odšlapovala kopytem až do výše prošlápnutého spěnkového kloubu končetiny sousední. Od hrudní končetiny požadujeme zvednutí do půl holeně nebo později předloktím až do vodorovné polohy.
Chybou je:
nedostatečná uvolněnost jezdce v páteři,neklidná tvrdá ruka a přehnané pomůcky holeněmi-to vše vede k tomu, že kůň vzpřímí krk a prohýbá hřbet. Takto kůň nemůže zůstat zadníma nohama v klusovém nohosledu.
předčasný nácvik piafy u koně, který není ještě dostatečně sebraný vede k tomu, že kůň drží krk příliš nízko a příliš vyklene hřbet. Toto mu znemožňuje zůstat předníma nohama ve správném nohosledu.
křížení hrudních končetin nastává při projetí piafy, kterou jezdec odstartuje svými pomůckami a na jejíž podobu už dál nemá žádný vliv. Kůň má problémy s balancí, bojí se přestat a tak to řeší vnějšími korekturami,kříží končetiny a kývá hlavou.
nestejná aktivita diagonál při piafě nebývá tak nápadn á jako v pasáži. Jedna diagonála se zvedá intenzivněji. Tato chyba vzniká předčasnou touhou po výrazu. Pomoci nám může návrat na začátek. Piafujeme nizoučko a dopředu. Piafa dopředu je pořád piafa, není to pasáž. Základní podobou piafy bude ta o kopyto vpřed. Na místě budeme piafovat až později. Požadujeme-li příliš brzy piafu na místě, kůň nebude schopen uvolněně přidřepnout, gesto nemůže vzhůru a uniká ať už do strany nebo křížem.

PILÁRY
Piláry jsou dva silné do země pevně zapuštěné sloupy. jejich výška je 1.70m, vzdálené jsou od sebe 1.60m. Tyto piláry jsou opatřeny 6 kroužky. Nejnižší kroužek by měl být 1.25m nad zemí, ostatní připevníme nad nejnižší kroužek ve vzdálenosti po 0.10m. Kůň je uzděn uzdečkou. K tomuto cvičení potřebujeme vyvazovací otěže z pevné kůže, ohlávku s obnoskem, dvě lonže a dva jízdárenské biče. Na toto cvičení se kůň musí připravit. Nejdříve koníka pilárami jen provádíme, poté ho necháme mezi pilárami klidně stát. Podáme mu pamlsek nebo oves a chválíme ho. Při dalším cvičení koníka nasedláme a nauzdíme. Provlečeme dvě lonže třmeny a zapneme do kroužků stihla. Takto koně provádíme pilárami. Lonže přitom držíme v bezpečné vzdálenosti za ním. Když kůň pilárami klidně prochází tak v příštím cvičení zkoušíme pobídnout koníka k několika klusovým krokům. Cvičení několikrát opakujeme koníka chválíme a odměníme ho. Pokud je toto cvičení na lonžích úspěšné, odstraníme je a zapneme prodloužené vyvazovací otěže pilár a pobídneme koníka k pohybu několik kroků kupředu, jaký mu délka vyvazovacích otěží dovoluje. Když kůň přitom udělá několik klusových kroků ihned ho pochválíme a odměníme. Postupně vyvazovací otěže zkracujeme a citlivým používáním dvou jízdárenských bičů po stranách koně vyžadujeme několik klusových kroků. Použití bičů nesmí být náhlé a zbrklé. Kůň se bičů nesmí bát, má je pouze respektovat jako kupředu pobízející holeně. Klidný a systematický postup cvičení v pilárech kůň brzy snáší a při pobídce přechází do stále vznosnějšího klusu, který vrcholí piafou. Po tomto cvičení ze země začínáme postupně s nácvikem i pod jezdcem. Z počátku cvičení vždy používáme vyvazovací otěže. Později kůň vydržením otěží s odpovídajícími pomůckami sedem a holení přechází do piafy i bez vyvazovacích otěží. Toto cvičení je velmi náročné a nelze ho po koníkovi vyžadovat denně. Je zapotřebí střídat těžká cvičení s volnějším držením a s mnohem jednodušími cviky.
PASÁŽ
Tento cvik vyžaduje nejvyšší stupeň sebrání koně v klusu. Kůň jde v pohybu podobném piafě. Jedna přední a současně s ní diagonální zadní noha zůstávají střídavě delší dobu ve vzduchu, projevuje se vysokým vznosem pravidelného nohosledu. Jakmile kůň ztuhne ve hřbetě nebo jej prohýbá nemůže jít s lehkým přilnutím ve vysokém sebrání, jež je k tomuto cviku potřebné. Chybou jezdce bývá nedostatečné splynutí s pohybem koně a tím rušení neklidnou rukou. Z počátku také bývá pro jezdce těžké odhadnout vhodný okamžik k přechodu do pasáže. Při nácviku pasáže je důležitá kromě práce na dvou stopách i práce na kavaletách. Kavalety jsou úměrně zkráceny podle stupně sebrání a zkrácení klusu. Cvičení provádíme v plném sedu a se sebráním koně. Používáme 6-10 kavalet o výšce 0,25m. K nácviku jsou nutná i další cvičení, jelikož kůň cvičení na kavaletách velmi rychle pochopí, ale po odstranění kavalet v dokonalé pasáži hned nepůjde. Nácvikem jsou přechody z prodlouženého klusu do klusu zkráceného. Využíváme kmihu prodlouženého klusu výraznějšími polovičními zádržemi a nutíme koně k přechodu do velmi zkráceného, ale vznosného klusu. Chybou pasáže je nestejná aktivita diagonál většinou levá, kdy jedna diagonála jenom přisunuje. Může to vyvrcholit až opožděným přiskakovaním jedné diagonály. Tato chyba vzniká ztrátou prostupnosti. Odstranit jí lze návratem na začátek-budováním pasáže z těch nejmenších náznaků mobilizované kadence.








LEVADA

Levada je extrémním zastavením z piafy jen na pánevních končetinách. Čím níže je páteř skloněna a čím níže kůň sedí na hleznách, tím je cvik obtížnější a také cenější. Postavení kopyt končetin pánevních musí být na stejné úrovni vedle sebe. Podmínkou je také klidné držení sevřených hrudních končetin před sebou. Pro úspěch tohoto cviku je důležitý naprostý klid jezdce. Správně provedený cvik je kůň schopen sošně držet několik sekund. Sedí-li jezdec více vzadu je rameno páky páteře kratší a pro koně lehčí k balancování. Korektně provedená levada by měla vyznít zpět do piafy. Jak stoupá prostupnost koně, tak zjistíme, že kůň se dá zádrží lehce držet na místě. Kůň přisedne natolik, že pánevní končetiny už nedokáží odšlapovat a chvíli velmi vysoko šlapou končetiny hrudní.


MEZAIR

Je to opakovaná levada kupředu tak, že při ukončení první levady po krátkém doteku země předníma nohama následuje nové podsazení zádi (a to kupředu), z něhož kůň přejde ihned do levady.

CROUPADA

Přitomto cviku se kůň odrazí z levady a provede skok šikmo vzhůru, přičemž stáhne zadní nohy pod sebe. Jeho tělo je téměř vodorovně.

COURBETTA

Je to jedna z nejtěžších figur nad zemí. Jsou to opakované krupády kupředu bez doteku země předníma nohama.




CAPRIOLA

Jeto nejtěžší skok vysoké školy. Mohutným odrazem zadních nohou se kůň vymrští šikmo vzhůru jako při ballotadě, přičemž těsně před tím, než jeho hřbet dosáhne horizontály, vymrští obě nohy směrem dozadu.



 
 

Reklama