Srpen 2009

odpovědi na otázky-jezdecká licence1.část

11. srpna 2009 v 13:36 | bara |  licence(odpovědi)
odpovědi 1.část
1 FEI
2. Česká jezdecká federace (ČJF)
3. Pravidly jezdeckého sportu
4. První den drezůra, druhý den terénní jízdy (klusová, cvalová část a cross country), třetí den parkur
5. Do "L" 20x40, vyšší 20x60
6 .Krok, klus, cval
7. Koni se při skákání dává železná tyčka a v momentu odskoku se tyčka zvedne, aby se kůň uhodil. Cílem má být větší pozornost koně, zvedání nohou. Barování je zakázané!
8. Ve 4 letech, OH nejdříve v 7 letech
9. Nejméně jedna překážka výšková a jedna šířková
10. 14 - 18 let
11 .ZM-90cm
Z-100cm
ZL-110cm
L-120cm
S-130cm
ST-140cm
T-150cm
TT-160cm

12. Poboření překážky - 4 trestné body
Neposlušnost - 4 trestné body
Pád jezdce, koně nebo obou - vyloučení
13. Zabraňuje koni, aby převracel hlavu, zmírňuje působení otěží. V drezuře je to pomocná otěž - zakázán. V parkuru povolen. Skládá se z nákrčního řemene, martingalové vidlice s kroužky a z podhrudníku s propínací smyčkou na podbřišník
14. Boty - vysoké, s hladkou podrážkou, bez tkaniček, zpevňující lýtko
Kalhoty - dlouhé, elastické, zastrčené do bot (jezdecké kalhoty - rajtky)
Helma - pro juniory tříbodové uchycení

15. Hanoverský, anglický, mexický, kombinovaný
16. Uzdečka: zátylník, lícnice, čelenka, podhrdelník, nánosník, udidlo, otěže
Uzda: zátylník, dvoje lícnice, čelenka, podhrdelník, nánosník, stihlové udidlo, pákové udidlo, podbradní řetízek, stihlová otěž, páková otěž

17. Sedlo:přední a zadní rozsocha, posedlí, sedlová komora, bočnice, kolenní opěrky
Doplňky: podbřišník, třmenový řemen, třmen, dečka pod sedlo, poprsník
18. Zvony, bandáže, kamaše, "okopávačka", kožíšek na podbřišníku proti odírání, gumové kroužky (na udidle)
19. Vodění: s vedením koně se setkáváme prakticky každý den, vedeme koně na uzdečce (ohlávce) po jeho levé straně.
Předvádění: koně předvádíme na závodech nebo výstavách - vždy na uzdečce, kůň má startovací číslo, nesmí mít ochranné pomůcky, před komisí zastaví, všechny čtyři nohy vyšlápnuté, potom jde 10m v kroku, točí doprava, asi 35m klus, zastaví, čeká na povel k odejití, odchází v kroku

20. Kolika, schvácení kopyt, černá zástava moči, zánět horních cest dýchacích, zánět pouzdra šlachového, rakovina kopyt, hřebčí nákaza, svrab, chřipka
21. Helma (pro juniory s tříbodovým uchycením), jezdecké boty, rukavice
22. v kroku: 80 - 100cm
v klusu:120 - 140cm

23. Je vedoucí, vede koně po kruhu
24. Maximálně 3 koně, na silnici s držíme vpravo, řídit potah je povoleno od 16 let se znalostí pravidel silničního provozu
25. Chod: krok, klus, cval
Ruch : určité tempo v chodu (krátký, střední, prodloužený)
26. Způsob předvádění (předních) nohou (nízká, vysoká)
27. Pevný, pružný, uvolněný, prošlápnuté paty, přiložené holeně, sedět v nejhlubší části sedla, narovnaný, dívat se dopředu, paže přiložené k tělu, ruka v pěst, přímka - ucho, rameno, kyčel, pata
28. Pevný martingal, chambon, průvlečky, pevná vyvazovací otěž, vyvazovací gumy, gogue
29. Základní: sed, holeň, ruka
Vedlejší: hlas, bičík, ostruhy

30. Červený: pravá strana
Bílý: levá strana

31. Jezdeckou licenci
32 Helma (tříbodové uchycení), jezdecké sako, bílá košile a kravata, bílé rajtky, vysoké jezdecké boty
33. Cylindr, černý frak, bílé rajtky, vysoké jezdecké boty
34 .Ke koni přistupujeme klidně, rozhodně, oslovíme jej, nechodit k ležícímu koni (výjimka kůň nemocný), před čištěním a krmením uvázat (volné stání)
35. Cvičitel nebo trenér


odpovědi na otázky-jezdecká licence 2.část

11. srpna 2009 v 13:33 | bara |  licence(odpovědi)
36. Ve 12 letech
37. Proti tetanu
38. Albín, isabela, plavák, ryzák, hnědák, vraník, bělouš, strakáč
39. Na hlavě: kvítek, hvězda, nosní pruh, lysina, šňupka, mléčná huba, lucerna
Na končetinách: korunka, spěnka, patka, nadspěnkový kloub, vysoko bílá

40. Výžehy: dusíkem (bílé) nebo železem
Odznak hříběcí: v sedlové poloze (č. okresu, pořadové číslo)
Odznak chovu nebo hřebčína: na stehně nebo žuchvě

41. Umět popsat části těla koně, ...

42. Načesat hřívu a ocas, kartáčem vyčistit celého koně, houbičkou otřít oči a nozdry, před jízdou i po jízdě vyčistit kopyta
43. Rostlinné, živočišné, minerální, jadrné, objemné
Objemná krmiva: seno, sláma, zelená píce
Živočišná krmiva: sušené mléko, živočišné mléko
Minerální krmiva: liz krmné soli
Jadrná krmiva: oves, ječmen, kukuřice

44. Používáme zdravotně nezávadnou vodu, teplota asi 10 - 12 C, denní potřeba 40 - 60 l vody na den (závisí na stáří, pracovním výkonu a počasí)
45. Otlaky a zduření: chladit, jakmile se ztratí potírat mastí
Zakutí (podkovák poškodí škáru kopytní): jodová tinktura
Rány: dobře vydesinfikovat, pokud je to větší zranění zavoláme veterináře (přeočkování proti tetanu)
Krvácení: zastavit krvácení (studená voda), vyčistit, přiložit tlakový obvaz
Nášlap (proniknutí cizího tělesa do kopyta): vyčistit, přiložit tlakový obvaz
Zášlap (druhou končetinou): desinfekce, elastický obvaz

46. Hodinaření, klkání, tkalcování, hrabání, kopání
47. Kolika...
Zchvácení kopyt...
Černá zástava moče...
Zánět horních cest dýchacích...
Hniloba kopyt...
Chřipka...
Tetanus...

48. Kování:6 - 8 týdnů (dle potřeby)
Druhy podkov: paantoflice, zámková, ozubová
Bílá čára - citlivá - zakutí

49. Za pád na překážce na úseku B - 60 trestných bodů
Za pád na trati mimo překážku - 0 trestných bodů

50. Vodní příkop - šířkový
Kolmý skok - výškový
Oxer - výškošířkový

Ostatní - dablebar, triplebar, vějíř, zeď, bulfinč, viadukt
51. Štafetové skákání, kostýmové skákání, volba překážek (dráhy), mini maxi, bariérové skákání, postupná obtížnost, dvoufázové skákání
52. Protest může podávat pouze trenér nebo vedoucí družstva, písemně + 200Kč. Pokud rozhodčí rozhodne, že byl protest oprávněný, změní výsledky a vrátí 200Kč, pokud byl protest neoprávněný, peníze propadají.
53. 1 cvalový: 7,5m
2 cvalový: 10,5m
3 cvalový: 14m
4 cvalový: 17,5m
5 cvalový: 21m

54. Dívá se ven, záď utíká ven z kruhu, kůň padá po pleci ven z kruhu
55. Následující sled při mimochodu - LZ+LP, PZ+PP
56. Krok: LZ, LP, PZ, PP (4 údery)
Klus: LZ+PP, PZ+LP (2 údery)

Cval:(na pravou ruku) LZ, LP+PZ, PP (3 údery)
57. Při bezvědomí zkontrolujeme dýchání a srdce, revize dutiny ústní, postiženého uložíme do stabilní polohy
58. Všechna opracoviště musí být pod stálým dohledem, alespoň jeden komisař musí být přítomen, kdykoliv jsou tyto prostory používány, aby byla dodržována všechna pravidla. Komisař hlídá, aby se skoky na opracovišti skákaly ze správné strany, aby jezdci měli helmu - junioři tříbodové uchycení, maximální délka biče 75cm, šporny jen tupý konec směrem dolů - 3,5cm
59. Zasednutí, ztiuhnutí v kříži, stisknutí kolen a holení, nakonec poloviční zádrž
60. Sbor rozhodčích a veterinář
61. 37,5 - 38 C
62. Klisna: 36
Hřebec:40
63. 40 - 60 l (záleží na stáří, zátěži, počasí)
64. Je to cvik, který se používá na jízdárně a má průměr 20m
65. Zlomeniny:Znehybnění poraněné části, při otevřené zlomenině nejdříve ránu vydesinfikujeme, úlomek kosti obložíme stočeným obinadlem, které pevně připevníme dalším obinadlem
Bezvědomí: Při bezvědomí zkontrolujeme dýchání a srdce, revize dutiny ústní, postiženého uložíme do stabilní polohy
Image:Palomino Horse.jpg

jezdecká licence-otázky

11. srpna 2009 v 12:54 | bara |  licence(otázky)
OKRUHY OTÁZEK NA ZZVJ:
1. Jakou zkratku má mezinárodní jezdecké federace?
2. Kdo organizuje jezdecký sport v České republice?

3. Čím se řídí jednotlivé soutěže všech disciplín jezdeckého sportu?

4. Které zkoušky zahrnuje soutěž všestrannosti?

5. Jaké jsou rozměry drezúrního obdélníku?

6. Jaké znáte základní chody koně?

7. Co rozumíte pod pojmem barování koně?

8. Ve kterém roce stáří se mohou koně poprvé zúčastnit skokových soutěží?

9. Jaké skoky musí být na opracovišti na závodech?

10. Jaké může být stáří jezdce pokud startuje za juniory?

11. Jaké jsou výšky překážek v jednotlivých klasických stupních obtížnosti?

12. Jaké znáš penalizace trestnými body na parkuru podle stupnice A?

13. Co je to martingal a k čemu slouží?

14. Popiš správnou výstroj jezdce při tréninku?

15. Jaké druhy nánosníků znáš?

16. Popiš uzdečku a uzdu?

17. Popiš sedlo s jeho doplňky?

18. Jaké znáš ochranné pomůcky při výcviku a soutěžích pro koně?

19. Popiš vodění a předvádění koně?

20. Vyjmenuj nejběžnější nemoci koní?

21. Jaké znáš ochranné pomůcky jezdce při výcviku?

22. Jaké jsou vzdálenosti kavalet v kroku a v klusu?

23. Jakou funkci má vnější otěž?

24. Jak se chová jezdec s koněm na veřejné komunikaci?

25. Vysvětli pojem "chod" a "ruch" koně?

26. Co je to "akce"?

27. Popiš správný sed jezdce?

28. Jaké znáš pomocné otěže?

29. Vyjmenuj pomůcky, kterými jezdec působí na koně?

30. Na které straně skoku se umisťuje červený a bílý praporek?

31. Jaké doklady potřebuje jezdec pro start na závodech?

32. Jakou ústroj musí mít jezdec v parkurovém skákání?

33. Jakou ústroj musí mít jezdec na drezúrní soutěž?

34. Vyjmenuj několi zásad bezpečí při práci ve stáji?

35. Kdo odpovídá za bezpečnost jezdce při výcvikové hodině?

36. V kolika letech může jezdec provádět zkoušku ZZVJ?

37. Jaká jsou doporučená očkování pro jezdce?

38. Jaké znáš základní barvy koně?

39. Co jsou vrozené odznaky u koní?

40. Co jsou získané odznaky u koní?

41. Popis koně?
42. Ošetření koně před výcvikem a po výcviku?

43. Základní krmivo pro koně?

44. Napájení koní?

45. Úrazy koní a jejich ošetření?
46. Zlozvyky koní?

47. Nemoci koní a jejich léčení?

48. Podkování kopyt, druhy podkov, ošetření?

49. Penalizace v terénní zkoušce v čase?

50. Základní typy překážek v parkuru?

51. Jaké znáš zvláštní soutěže v parkuru?

52. Jak postupujeme při podávání protestu na závodech?

53. Jaké jsou základní vzdálenosti v kombinaci?

54. Chyby při vedení koně na kruhu?

55. Co je to mimochod?

56. Jaký je nohosledv kroku, klusu a ve cvalu

57. Jaké jsou zásady první pomoci pro jezdce?

58. Úloha komisaře na opracovišti?

59. Jak provedeme přechod v zastavení?

60. Kdo provádí kontrolu před drezurní zkouškou?

61. Jaká je tělesná teplota dospělého koně?

62. Kolik má dospělý kůň zubů?

63. Kolik potřebuje dospělý kůň vody?

64. Co je to velký kruh a jaký má průměr?

65. První pomoc při zlomeninách a bezvědomí?


hannoverský kůň

10. srpna 2009 v 21:17 | bara |  hannoverský kůň

POPIS PELEMENE:
Výška:160- 168 cm.
Zbarvení:Všechny základní barvy.
Stavba těla:Středně velká hlava,čistý tvar a výraz,velké živé oči a volné lícní kosti;dlouhý ušlechtilí krk;velké šikmé plece s výrazným kohoutkem;silné hluboké tělo;osvalená záď s dobře nasazeným ocasem;svalnaté nohy velkými výraznými klouby a dobře formovanými tvrdými kopyty.
ZAJÍMAVOST:Řada hannoverských koní se proslavila v parkurovém skákání.Patří k nim především Dollar Girl(v roce 1995 vítězska světového poháru s Nickem Skeletonem,Top Gun(člen zlatého olympijského mužstva z roku 1992 s janem Topsem),Walzerkönig)člen vítězného olympijského družstve z roku 1988 s Frankem Sloothaakem),Deistek)třikrát evropský šampión s Paulem Schockemöhlem),Tigre(zlatý medailista v roce 1978 s Carolinou Bradleyovou),Simona(světová šampiónka z roku 1974 s Hartwigou Steenkenovou) a Ferdi(člen vítězného družstva na olympiádě v roce 1960 s bratrem Paula Schockemöhleho,Alpinem v sedle)Obrazek

lusitano

10. srpna 2009 v 21:02 | bara |  lusitano
Název plemene: Lusitano

Původ: Portugalsko
Typ: barokní kůň
KVH: 150 - 160 cm
Barvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraník, palomino, plavák


Historie
Název plemene je odvozem od latinského názvu Portugalska: lusitania. Jeho předci jsou španělští koně a dá se říct, že lusitani jsou pouze mírně odlišnou linií španělů. Odlišný název a tím i status plemene získali až v roce 1966. Od španělských koní se liší v několika znacích, Nejdůležitější jsou delší končetiny a tím i větší mrštnost a rychlost lusitanů. Díky tomu se stal jezdeckým koněm toreadorů při býčích zápasech. Tradičně se považuje za velkou ostudu, je-li kůň býkem zraněn.


Povaha
Lusitani jsou rozvážní a klidní koně schopni rychle reagovat. Jsou hbití a vytrvalí. Jsou také inteligentní a učenliví

Konstituce
na rozdíl os španělského koně má lusitano klabonosou hlavu. Krk je krátký a klenutý. Hrudník je široký, lopatky strmé. Hřbet je krátký a pevný, záď zakulacená a svalnatá s nízko posazeným ocasem. Končetiny jsou delší, pevné s dobrými klouby, kopyta jsou tvrdá a kvalitní.
Srst může mít kteroukoli barvu, nesmí se však vyskytnout strakáči. V kohoutku mají 150 až 160 cm.

Využití
Lusitano je stejně jako španělský kůň původně kočárovým koněm. Později se využíval jako jezdecké zvíře při koridách, kde byl velmi oblíbený. Dnes jsou to všestranní jezdečtí koně s nadáním pro drezúru.


tenneesseeský mimochodník

10. srpna 2009 v 20:48 | bara |  tennesseeský mimochodník

Úvodem...

Propagační materiály nazývají toto plemeno "nejskvělejším koněm, pro vyjížďky, westernové soutěže, drezúry a parkury". Je prvním plemenem, které dostalo do svého názvu jméno některého z amerických států, a Američané jsou na ně právem pyšní.

Název plemene:

Tennessee Walking Horse

Původ a historie:

Tennesseeský mimochodník vznikl ve státě Tennessee v polovině 19. století, kdy první pionýři překročili Apalačské pohoří a usídlili se jako předsunutá stráž v Kentucky, Tennessee a Missouri. Časem se bohatší z prvních usedlíků pokusili vyšlechtit dobře vypadajícího koně, který by doplnil jejich životní styl a přitom sloužil i k praktickým účelům.
Osadníci chtěli vytvořit koně s velkou vytrvalostí a životností, schopného nosit svého majitele po dlouhé hodiny při dozoru na plantážích. Ačkoliv nepožadovali velkou rychlost, přece jen bylo třeba, aby byl schopen překonávat dlouhé vzdálenosti za poměrně krátkou dobu. Tito koně se nejdříve označovali jako jižanští plantážničtí mimochodníci nebo tennesseeští krokoví koně, důvěrněji jako walkeři nebo "Turn Row" (toč se v řádku). Tento poslední název vznikl proto, že se kůň musel velmi obratně pohybovat mezi řádky, aby nepoškodil mladé rostlinky.
Při pohledu do historie tohoto plemene najdeme předky společné pro mnoho severoamerických plemen - kanadské a narragansettské mimochodníky. Za války Severu proti Jihu se k nim "připletli" klusáci z Unie a mimochodníci z Konfederace, postupem času přibyla špetka krve plnokrevníků, morganů a amerických jezdeckých koní.
V roce 1886 se pak narodil hřebec Black Allan, který je dnes považován za zakladatele plemene. Black Allan z Allendorfu pocházel z linie diagonálních klusáků (ne mimochodníků) a jeho matka byla morganská klisna Maggie Marshall. Pro svůj zvláštní krok se neosvědčil jako klusák v zápřeži, ale právě tento krok spolehlivě přenášel na své potomky, kteří tak získali nejcennější vlastnost. V roce 1903, kdy byl prodán do Tennessee, se křížil s již existujícím tennesseeským mimochodníkem, a tak vzniklo kmenové stádo dnešního tennesseeského mimochodníka. Následovalo zušlechtění a zkvalitnění prostřednictvím hřebce saddlebreda jménem Giovanni. Tento kůň byl dovezen z Kentucky v roce 1914, chovali ho ve Wartrace v Tennessee, ve městě, které se proto považuje za rodiště plemene.
Pro farmáře z Tennessee byl Tennessee Walker doslova nenahraditelný. V 19. století nebyla výjimkou celá rodina usazená na hřbetě svého koně, kdy toto byl jediný způsob, jak dopravit dítě do školy. Zatímco všichni ostatní včetně hospodářských zvířat měli alespoň jeden den v týdnu oddych, kůň se ho dočkal málokdy. Od rána do večera byl před pluhem a po západu slunce se sedlalo - byl čas navštívit sousedy. V sobotu se zapřahalo do vozíku a jelo se do města na nákupy. Jakmile se na trhu sešlo několik farmářů, okamžitě začaly spory o nejrychlejšího koně, takže se vypřahalo a pořádaly se dostihy, v nichž za překážky sloužily nejen pytle mouky a cukru, ale i koně sami. V neděli pak stál Tennessee Walker před bryčkou a vezl rodinu do kostela. Pokud se konaly nějaké předem ohlášené závody, většinou to dopadlo tak, že kůň se vzal z pole, kde zrovna pracoval, přivázal se za vůz a šlapal na místo závodů. Ani počátek automobilismu výsadním postavením tohoto plemene v Tennessee příliš neotřásl. Díky stále rozbahněným cestám auta většinou nedojela příliš daleko a rychlý a lehce ovladatelný kůň byl v tomto terénu králem.
Asociace chovatelů tennesseeských mimochodníků se ustanovila v roce 1935 v Lewisburgu v Tennessee a v roce 1947 plemeno oficiálně uznalo i americké ministerstvo zemědělství. Toto pozoruhodné plemeno vzbuzuje takové nadšení, že na každoroční přehlídce mimochodníků v Shelbyville v Tennessee se sejde daleko víc návštěvníků než na kterékoliv jiné přehlídce koní v Americe. V roce 1935 bylo registrováno 208 koní, v roce 1993 to bylo již přez 250 000.

Popis a charakteristika:

Tennesseeský mimochodník je kůň kostnatější než americký jezdecký kůň. Má hlubší hrudník a krátký hřbet. Hlava však není zvlášť výrazná. Walker ji také nese mnohem níže než saddlebred a pohybuje se s nápadnější, nižší akcí. V kohoutku měří od 152 do 163 cm. Převládá vrané zbarvení a všechny odstíny ryzáků, u nichž jsou často výrazné bílé odznaky. Nohy jsou čisté, postoje korektní. Kopyta se obyčejně nechávají delší a kovají se těžkými podkovami podporujícími vysokou akci. Zadní nohy jsou velmi mohutné a kůň je za jízdy podsazuje pod tělo, takže pohyb je dlouhý a vláčný. Pro speciální chody wealkera je velmi důležité okování. Kopyto ne nechá přerůst a potom se podkovává podkovami, které dodají akci vznos. I když kopyta vypadají nepřirozeně, walker málokdy trpí na šlachy. Ocas koně se nechává růst dlouhý a upravuje se řezem na spodní straně u kořene, aby ho kůň nesl vysoko.
Tennessee Walker se vyznačuje třemi zvláštími chody: flat foot walk ("krok s plochou akcí"), running walk ("spěšný krok") a rocking chair canter ("cval v houpacím křesle"). Teď si o těchto chodech řekneme něco víc:

Running walk

Running walk je nejoblíbenějším chodem u tohoto koně. Je to čtyřdobý chod v pořadí LP-PZ-PP-LZ, doprovázený pravidelným pohybem hlavy. Zadní nohy překračují přední, a to někdy i o půl metru. Mezi zadníma nohama se pak prostor při jednom kroku rovná dvěma až třem dlouhým krokům člověka! Tento krok dovoluje koni dosáhnout rychlosti mezi 9 - 14 km v hodině. Na kratší vzdálenosti může walker urazit až 24 km v hodině. Ovšem rychlost není tím nejdůležitějším kritériem.

Flat foot walk

Flat foot walk je pomalejší, asi 7 km/h. Má být uvolněný, pravidelný, s výrazným pohybem plece. Příliš se neliší od běžného kroku. Oba tyto chody jsou zděděné a je jisté, že žádné jiné plemeno se je nedokáže naučit.

Rocking chair canter

Výuka tohoto chodu už vyžaduje zkušeného trenéra. Kůň musí být v dobrém sebrání, cval musí být vznosný, s výrazným pohybem hlavy. Kůň jako by se pohyboval vpřed i vzad, takže odtud i název "cval v houpacím křesle". Při nácviku tohoto chodu si trenéři pomáhají různými způsoby. K těm povoleným (někdy i povinným) patří plastové nebo kožené podušky, které se umisťují mezi kopyto a podkovu, aby koni usnadnily akci končetin. K těm nepovoleným patří nejrůznější masti, žíraviny a kyseliny, které koni rozbolaví nohy tak, že předvede požadovaný chod s vysokou akcí, jen aby se vyhnul bolesti při došlapu.

Povaha:

Vynikajícím znakem tennesseeského mimochodníka je jeho temperament. Je klidný a spolehlivý, začátečník na něm může jezdit s absolutní důvěrou. Tyto vlastnosti spolu s pohodlím při pohybu z něj dělají oblíbeného rodinného koně. Tvrdí se o něm, že má vrozenou nejlepší povahu ze všech koní.

Využití:

Dnes je tennesseeský mimochodník především přehlídkový a rekreační kůň. Nadšeně je propagován Asociací chovatelů tennesseeských mimochodníků, která se ustanovila v roce 1935 v Lewisburgu v Tennessee a uplatňuje heslo: "Svezeš se dnes a zítra bez něj nebudeš moci být".

Tennesseeský mimochodník

furioso

10. srpna 2009 v 20:30 | bara |  furioso
Furioso je jedním z mnoha plemen, která byla vyšlechtěna v období, ve kterém Evropě dominovala síla rakousko-uherské monarchie. Hřebčín v Mezöhegyesi založil roku 1785 habsburský císař Josef II. Stal se centrem šlechtění plemene Nonius a později Furiosa...

Původ a historie:

Maďarské tradice chovu koní sahají až do doby před tisíci lety, kdy se v Podunajské nížině usadili uherští jezdci, potomci kočovníků z asijských stepí. Proto Maďarsko zaujímá významné postavení v chovu koní v Evropě a ze zdejších chovů jsou vynikající jezdečtí koně, velmi kvalitní, odolní a skromní. V 16. století se i do Maďarska dostala arabská krev, která zlepšila a zušlechtila místní koně a jejíž vliv je stále patrný.
Plemeno furioso bylo vytvořeno po dovozu dvou anglických koní. Furioso, nebo Furioso-North Star, vznikl v Mezöhegyesi, a to na základě klisen Nonia (po anglickém polokrevníku zvaném Nonius Senior). Ty byly kryty dovezeným plnokrevníkem. Furioso byl z Anglie dovezen roku 1840 a zasloužil se o to hrabě Károlyi. Furioso zplodil ne méně než 95 hřebců. Tyto používali v mnoha císařských hřebčínech. O tři roky později byl chov posílen polokrevníkem s norfolkskou krví, vítězem mnoha dostihů, jménem North Star. North Star byl vnukem Touchstonea, který v roce 1834 vyhrál St Leger a v letech 1836 a 1837 ascotský Zlatý pohár. Jeho matka byla pravnučkou Waxyho, vítěže Derby v r. 1793. On sám byl vnukem Eclipse a současně plemeníkem, který se zasloužil o pokračování jeho skvělé linie. North Starovi potomci byli vynikající klusáci. Později, roku 1885, byly obě linie zkříženy a hlavním kmenem se stal Furioso, rozšířený po celé střední Evropě, včetně ČR. U nás se hojně Furioso choval v Kladrubech, Netolicích, Hostoni, na Slovensku v Motěšících.
V Maďarsku je chov Furiosa nyní soustředěn v hřebčíně Apajpuszta mezi řekami Dunaj a Tisa.

Popis a charakteristika:

Furioso je vznosný kůň, vysoký více než 162 cm. Jeho hlava je takřka hlavou plnokrevníka, liší se jen delšíma ušima. Výraz je dobrácký, milý a inteligentní. Charakteristický je poměrně rovný profil. Nozdry jsou velké. Plece a kohoutek patří bezpochyby jezdeckému typu koně, ale akce si zachovává něco z vysokého kočárového vznosu, který se vyskytoval u noniusovských předků plemene. Vliv kočárových předků se projevuje rovněž skloněnou zádí, zadní nohy jsou sice silné, ale nezaručují rychlost, spěnky jsou strmější a chod poněkud vyšší, neúsporný. Končetiny patří k lepším, klouby jsou velké, čisté a výrazné. Kopyta jsou vcelku dobrá, dá se říci, že lepší než u většiny moderních teplokrevníků.
Povoleny jsou skoro všechny barvy, ale většinou je Furioso vraník nebo tmavý hnědák. Bílé znaky se vyskytují jen zřídka.

Povaha:

Furioso je inteligentní, ovladatelný a velmi přizpůsobivý.

Využití:

Jako většina jezdeckých koní své doby sloužil i Furioso v armádě, především rakousko-uherské. Je to však všestranný kůň, který se dokáže vypořádat s mnoha úkoly. Jako jezdecký kůň obstojí v těžkých terénních jízdách, nebo steeplechase, hodí se k terénním soutěžím, rekreačnímu ježdění, je výborný skokan a zvládne i drezuru, i když nemá zcela dokonalé chody. Působí však velmi elegantním dojmem. Furioso se široce uplatnil zvláště ve východoevropských chovech a podílel se na vzniku mnoha cenných plemen včetně českého a moravského teplokrevníka. Maďarští czikoši (pastevci koní) jsou proslulí svou zručnou jízdou na koních. Jejich úžasné přehlídky jezdeckého umění, často na Furiosech, jsou známy po celém světě


fjordský kůň

10. srpna 2009 v 20:18 | bara |  fjord

Fjordský kůň



Původ:

Fjordský poník je původem z Norska, ale v různých typech ho najdeme po celé Skandinávii a v okolí. Chová se hlavně v Norsku, kde se od počátku 20. století uplatňuje přísný chovatelský systém. Považuje se za norské původní plemeno. Nejvíce se podobá divokému koni Převalského nebo koním z doby ledové.

Stavba těla:
Hlava je široká s malýma ušima. Prsa jsou široká a hluboká. Plec je mohutná, silná, kohoutek je plochý a zaoblený, nevýrazný. Nohy jsou kratší, kostnaté uměrně k tělesné stavbě. Na spěnkách mohou být krátké rousy. Kopyta jsou tvrdá. Záď je silně osvalená, trup je krátký a kompaktní s hlubokým hrudníkem. Tmavohnědá barva a pruh na hřbetě je znakem plemene.

Charakteristické rysy:
Mezi jeho hlavní charakteristické rysy patří nesporně zbarvení srsti. Je jediným domestikovaným plemenem, které si zachovalo původní "divokou" barvu, zvláštní typ béžové (stejně jako u koně Przewalského či tarpana). Naprostá většina fjordů má srst hnědo-béžovou, která může mít světlejší, nebo tmavší variace. Tmavý pruh uprostřed hřívy, "úhoří pruh" a "ptačí ocas" (několik tmavých žíní uprostřed ohonu) jsou černé, případně tmavě hnědé. Mezi vzácnější odstíny patří šedo-béžová a bílo-béžová. Hříva se koním zastřihávala už v dobách Vikingů. Roste přirozeně dlouhá a splývavá, ale zastřihuje se tak, aby tmavé žíně uprostřed přečnívaly nad světlými okraji. Stříhá se od týlu až po kohoutek do krásného oblouku, který zdůrazňuje hřeben krku. Kromě zbarvení charakterizují tohoto koně takzvané "primitivní znaky". Jsou to již jmenované tmavé části hřívy a ocasu, "úhoří pruh", "zebrování" na nohách, občas se mohou objevit i malé hnědé skvrny nad očima nebo na lících a pruhy na šíji.

Temperament:
Je houževnatý a v Norsku je tento koník zařazen mezi národní symboly země. Je to zdravý a otužilý kůň, schopný práce i při velmi skromné potravě. Je vytrvalý, odvážný a zdatný.

Jak je vysoký?
Fjordský kůň je vysoký 132 - 142 cm.

K čemu se využívá?

Fjordští poníci se uplatňují při nejrůznějších zemědělských pracích, včetně sklízení sena a orby. Na odlehlých horských statcích často plně nahrazují traktory. Hodí se ovšem také k jezdecké potřebě. Fjordští poníci sklízejí úspěchy v evropských vozatajských soutěžích a pro svou vytrvalost, odvahu a zdatnost jsou vhodní i pro vytrvalostní jízdy.

Odkud pochází?
Fjordský poník je původem z Norska.


falabella

10. srpna 2009 v 20:10 | bara |  falabella
Název plemene: Falabella

Původ: Argentina
Typ: kůň
KVH: pod 90 cm
Barvy: všechny barvy


Historie
Vzniklo v 19. století v Argentině. Za své jméno vděčí rodině Falabellových, která se snažila vyšlechtit miniaturního koně. Byli použiti shetlandští poníci, kteří se křížili se stádem malých koní. Poté byli použiti angličtí plnokrevníci a criollos. Pro udržení výšky se mezi sebou příbuzensky křížili nejmenší koně plemene falabella.

Falabella
Povaha
Jsou to inteligentní poníci, přátelské, milé povahy. Jsou ochotní, učenliví a dobře ovladatelní.

Konstituce
Hlava je velká, krk svalnatý, tělo mohutné. Končetiny jsou malé, dobře osvalené. Žíně jsou husté.
Srst může mír kteroukoliv barvu, výška v kohoutku nesmí přesáhnout 90 cm.

Využití
Falabelly se mohou využít k lehkému tahu a dříve na nich jezdili malé děti. Dnes je to však spíše poník na okrasu a domácí miláček.


americký jezdecký kůň

10. srpna 2009 v 19:57 | bara |  americký jezdecký kůň
Název plemene: Americký jezdecký kůň

Původ: USA
Typ: teplokrevník
KVH: 150 -160 cm
Barvy: světle až tmavě hnědý,razák nebo vraník s odznaky


Historie
Plemeno pochází ze státu Kentucky, kde vzniklo v 19. století. Osadníci křížili kanadské a narragansettské mimochodníky, aby vyšlechtili všestranně využitelného koně. Později se přidali i morgan, hackney a anglický plnokrevník. Vznikl tak líbivý kůň s vysokou akcí nohou.


Povaha
Povahou to jsou koně mírní, ochotní a klidní. Na druhou stanu jsou energičtí a vytrvalí.

Konstituce
Hlava je malá, krk svalnatý, vysoko nasazený. Plece a lopatky umožňují vysokou akci končetin. Hrudník je klenutý, záď rovná. Ocas je vysoko nasazený, často se ještě podřežává, aby byl nesen ještě výš. Končetiny jsou dlouhé, štíhlé, kopyta se kovají speciálními podkovami pro zvýšení akce. Americký jezdecký kůň má specifický postoj, kdy celé tělo naklání dopředu a zadní končetiny zůstávají daleko za tělem.
Srst je převážně ryzá, mohou však být i barvy bělouš, hnědák, vraník, palomino a plavák.

Využití
Americký jezdecký kůň je typické přehlídkové plemeno, kde se ukazuje jeho neobyčejně vysoká akce. Používají se i jako jezdečtí koně, na lov i v zemědělství.
-

appaloosa

10. srpna 2009 v 14:19 | bara |  appaloosa
Název plemene: Appaloosa

Původ: USA
Typ: westernový kůň
KVH: 140 - 155 cm
Barvy: skvrnité


Historie
Appaloosy jsou potomky španělských koní. Plemeno vzniklo díky chovu Indiánů kmene Nez-Percé. Jako vůbec první indiánský kmen zahájili cílený chov již v 16. století. V 18. století měli stáda prvotřídních koní. V 19. století toto plemeno téměř vyhynulo. Teprve ve 30-tých letech 20. století skupina chovatelů tyto koně zachránila.
Dnes jsou appaloosy velmi populární jezdečtí a rekreační koně. Za to však musí zaplatit křížením s jinými plemeny a postupnou ztrátou původních vlastností.

Appaloosa
Povaha
Appaloosy jsou přátelští a poslušní. Jsou energičtí a silní. Také jsou učenliví a velmi obratní v obtížném terénu. Díky svému původu mají dobrý orientační smysl, umí si najít vodu a bránit se před přirozenými nepřáteli.

Konstituce
Hlava je malá s rovným profilem, oko má dobře viditelnou duhovku. Krk je dlouhý, svalnatý a vysoko nasazený, hrudník hluboký. Hřbet je krátký, záď kulatá a výrazně osvalená. Žíně jsou jemné a kratší. Končetiny jsou svalnaté, kopyta pevná.
Srst je většinou ryzá, strakatá. Rozlišujeme několik vzorů: snowflake, leopard, frost, marble, spotted blanket. Kůže je v okolí tlamy a očí skvrnitá.
V kohoutku mívají 140 - 155 cm

Využití
Tito koně jsou využíváni především jako westernoví koně a pro práci s dobytkem, ve které vynikají pro svoji mrštnost a sílu. Používá se i v rekreačním ježdění díky svým pohodlným chodům. Je možné je vidět i při parkúru a drezúře. Jsou vhodní i jako vytrvalostní koně.


Appaloosa

kůň przewalského

10. srpna 2009 v 14:17 | bara |  kůň przewalského(převalského)
Původ: Asie
Typ: pony
KVH: 130 cm
Barvy: plavák


Historie
Kůň Przewalského je považován za posledního žijícího přímého předka koní. Jeho domovinou jsou asijské stepi, ale ve volné přírodě se již téměř nevyskytují. Chovají se v zajetí, aby se zajistilo jejich přežití. Zároveň je ale snaha koně Przewalského vrátit na asijské pláně a proto se vypouští pečlivě vybraní jedinci do volné mongolské přírody, aby se tu znovu zformovala stáda těchto divokých koní. Do tohoto programu se zapojila i trojská zoo v Praze, kde je největší stádo koní Przewalských ve střední Evropě.


Povaha
Koně Przewalského jsou jediní divocí koně na zemi. Nejsou domestikovaní a uchovali si instinkty divokých zvířat.

Konstituce
Hlava je primitivní, krk je krátký a svalnatý se stojatou hřívou. Hřbet i záď jsou rovné a svalnaté s nízko posazeným ocasem. Končetiny jsou pevné s dobrými klouby a kvalitními kopyty.
Srst je vždy plavá s černou hřívou a ocasem. Všichni koně také mají tmavý úhoří pruh a u některých je patrné i zebrování na končetinách. V kohoutku mívají obvykle 130 cm.

Využití
Kůň Przewalského jako divoký kůň není zvyklý nosit jezdce ani nijak jinak pracovat. Žije volně ve stádech.

Kůň PrzewalskéhoKůň PrzewalskéhoKůň Przewalského

andalusan

10. srpna 2009 v 13:34 | bara |  andalusan

Jak již jméno napovídá, toto plemeno pochází z jižního Španělska a stejně tak jako berber a arab má podíl na vývoji některých světových plemen koní.

ZEMĚ PŮVODU: Španělsko: Andalusie, provincie Cádiz, Sevilla, Medina Sidonia. Hřebčín: Jerez de la Frontera
BARVA:Hnědáci, Bělouši různých typů, vzácně vraníci a ryzáci
VÝŠKA: 155-165 cm
VZHLED: Pyšní se impozantním vzhledem a vznosnými vysokými chody, které jsou dobrými základy pro vysokou školu. Hlava občas mívá jemný klabonos a spoustu znaků, kterým vděčí berberskému koni. Jeho nohy jsou silné a díky uspořádání kloubů zadních nohou je andalusan vhodný pro výcvik v aréně.
VYUŽITÍ:Jeho využití je velmi všestranné. Toto plemeno můžeme obdivovat jako koně rytířů-na turnajích, v koridě, v arénách, v cirkusech, v předvádění klasických drezurních soutěžích a vaquares, vysoké školy jezdeckého umění, ale nenechá se zahanbit ani ve vozajtských soutěžích.
staj_ufonek116.jpgss.jpg

staj_ufonek319.jpg