Červen 2009

vozajatství

28. června 2009 v 19:43 | bara |  vozajatství

Využití koně k tahu vozů pravděpodobně v některých oblastech dokonce předcházelo jezdectví. V údolích Tigridu, Indu a Eufratu, v Sýrii i v Egyptě
sloužily válečné vozy bojechtivých říším 2 000 let před naší érou. Tato otevřená, plochá krajina byla ideální pro využití vozů. Dva nebo čtyři koně, zapřažení do lehkého vozíku, zaručovali rychlý transport dvou nebo tří lidí.
Po půldruhého tisíciletí byly závody spřežení národní sporem starého Řecka. První olympijské závody vozů se konaly na 25. olympiádě
v roce 408 př. n. l. Ještě oblíbenější byly závody vozů v římských hipodromech. Soutěžily čtyři týmy a každý z nich podporovalo jedno
politické uskupení, takže šarvátky kolem dostihů byly bezpečnostní záklopkou pro revolučně naladěný římský lid.
Řízení povozů neztratilo svůj půvab ani po druhé světové válce, ačkoliv doprava na silnicích vzrostla na míru pro koňmi tažené vozy nepřijatelnou. Byly tedy zorganizovány první přehlídky a vozatajské soutěže a dnes se toto umění třebaže už nemá praktický výnbam, stalo důležitou soutěžní disciplínou.V Evropě mají soutěže spřežení vysokou úroveň. O rozšíření tohoto sportovního odvětví po celém světě se zasloužil zejména princ Philip. Jako prezident Mezinárodní hipologické federace (FEI) sledoval vozatajský meeting v Cáchách (Aachen) v roce 1968 a na jeho podnět se konala první mezinárodní soutěž spřežení v roce 1970.
Vozatajské soutěže
Jezdí jednospřeží, páry a vícespřeží a podniky trvají většinou tři dny. První den se jezdí drezurní úlohy, další je maratón, který musí měřit nejméně 23, ale zpravedla 27 km a třetí je překážková jízda (vozatajský parkur), při níž je třeba předvést maximální ovladatelnost a obratnost koní. Současně koně prokáží i svou zdatnost, neboť nastupují po únavném maratónu předchozího dne. U nás má řízení spřežení velkou tradici, soutěže vzkvétají už od 60. let (Zlatá podkova) a vícespřeží našich karosiérů, především kladrubských běloušů jsou zlatým hřebem každého velkého hipického podniku.

drezura

28. června 2009 v 19:29 | bara |  drezura
Cílem drezury je harmonický rozvoj fyzického stavu a schopnosti koně. Výsledkem je klidný, poddajný kůň, uvolněný a přizpůsobyvý, ale také důvěřivý, pozorný a snaživý. Tyto vlastnosti se u koně projevují uvolněností a pravidelností chodů, harmonií, lehkostí a samozdřejmosti pohybů, lehkostí předku a angažovanosti zádě, která vyvolává živé impulsy, přijímáním udidla s úplnou poddajností a bez napětí nebo odporu.
Kůň působí dojmem, že dělá dobrovolně vše co je od něj požadováno. Důvěřivě a pozorně se podřizuje svému jezdci, zůstává dokonale rovný ve všech pohybech na rovné čáře a je příslušně ohnut na křivkách.
Jeho krok je pravidelný, uvolněný a nenucený. Klus je uvolněný, pravidelný, pružný, vznosný a živý. Cval je plynulý, lehký a kadencovaný. Záď není nikdy neaktivní nebo loudavá. Kůň reaguje na nejjemnější pobídky jezdce.
V důsledku kmihu a ohebnosti kloubů kůň poslouchá ochotně a bez váhání a reaguje na růzmé pobídky klidně a přesně v přirozené rovnováze jak fyzické tak duševní.
Kadence se projevuje v klusu a je výsledkem dobré harmonie, kterou kůň ukazuje, když se pohybuje s dobře zřetelnou pravidelností, kmihem a vyvážeností. Kadence musí být udržována při všech cvicích v klusu a ve všech variantách klusu.
Základem drezury je rytmus, který kůň udržuje ve všech chodech.


SYSTEMATICKÝ VÝCVIK
Kůň volně pohybující se na pastvinách a mladý kůň mají přirozenou rovnováhu na předních končetinách.Postupným pracováním s koněm na lonžce a pod sedlem se jeho rovnováha, která byla doposud na předku vyrovnává na všechny čtyři končetiny. Říkáme jí kampanní rovnováha. Přiježďováním a drezurní prací by jsme se na konci výcviku měli dopracovat až na školní rovnováhu, která je na zadních končetinách.
S pracovním klusem začínáme tehdy chodí-li kůň na volnější otěži uvolněný, s lehkým přilnutím, reaguje-li na pomůcky jezdce a v přirozené rovnováze se sám nese. Nyní můžeme žádat od koně i zkrácený pracovní ruch,který střídáme se středním lehkým klusem. Po dosažení poslušnosti pomůcek otěžemi a holeněmi je možné při přechodech do nižšího chodu, při zkracování ruchu, k zastavení a sebrání koně použít i aktivní působení otěžemi-zádrže. Poloviční zádrž se používá při zkrácení ruchu, při přechodech z vyššího chodu do nižšího a k sebrání koně. Pro koně je poloviční zádrž signálem, že bude následovat nějaká změna.Při působení pobídky sedem (křížem) a holení kůň zesílí přilnutí-napětí v otěžích. Vydržení napětí přestává být funkční v okamžiku kdy není vyváženo pobízejícími pomůckami. Jezdec vlastně nutí koně k pohybu vpřed, který mu zároveň nedovolí. Kůň zpozorní. Při přechodu z nižšího chodu do vyššího jezdec provede poloviční zádrž a následně odpovídající pobídku a zpoddajněním ruky koně vypustí plynule do žádaného pohybu. Jezdec nesmí ztratit kontakt s koňskou hubou. Jezdec musí cítit v ruce dostatek vůle koně zvýšit rychlost, chod, potom stačí koni dovolit, aby tuto energii, kterou zatím tlačil pod sebe a proti udidlu, věnoval požadovanému pohybu vpřed. Celou zádrž provádíme nejdříve z kroku. Podle prostupnosti ji žádáme i z klusu a v pokročilém výcviku i ze cvalu. Celá zádrž neboli zastavení koně (paráda) se provádí při působení pobídky sedem a holení, ruka napětí drží a jakmile kůň zastaví ruka napětí povolí. Nestačí-li sevření pěstí (ztvrdnutí ruky) na místě, střídavě lehce přitáhneme levou a pravou otěž směrem do klína.Nezvedáme ruce, jakmile kůň zastaví, ruka je opět poddajná a holeň přestane působit, stále je však přiložená.Správné projíždění rohů jízdárny vede k ohýbání koně. Zpočátku bývá správné ohnutí pro koně obtížné.Brzy však bude kůň schopen v rozích jízdárny a v obratech ohýbat se kolem vnitřní holeně natolik, aby zadníma nohama sledoval stopu předních nohou, aniž by vypadával zádí anebo padal dovnitř ramenem. Změny ruchu klusu vedou k poslušnosti a prostupnosti koně. K dosažení větší prostornosti chodů, většího kmihu a větší posuvné síly zádě koně je přechod do středního klusu.Nejprostornějším ruchem v klusu je prodloužený klus.Kůň v něm má jít v prodlouženém držení, bez spěchání s největší prostorností. Prodloužený klus se jezdí až v pokročilém základním výcviku. Přechody do cvalu se mladému koni nejlépe provádí z lehkého klusu při dosedání na vnitřní přední nohu. V pokročilém základním výcviku přecházíme do cvalu v plném sedu z klusu na velkém kruhu nebo v rozích jízdárny. Chybou je zrychlování ruchu klusu než kůň naskočí do cvalu. Nacválání z kroku předpokládá jistotu přechodu z klusu a dosažení vyšší rovnováhy koně v pracovním cvalu. Nacválání z místa je možné žádat, až když je kůň schopen zaskočit korektně do cvalu z kroku. Kroky postupně snižujeme až kůň naskočí ze zastavení. V pokročilém základním výcviku vyžadujeme přechody z krátkého cvalu do středního. Nejprostornějším ruchem ve cvalu je prodloužený cval. Kůň se při prodlouženém cvalu nesmí pokládat tvrdě na ruku jezdce. Tím ztratí rovnováhu a jde po předku. Chybou je i spěch koně. Při prodlouženém cvalu se prodlužuje rámec koně. V základním výcviku při změně cvalu používáme tzv. jednoduchou změnu cvalu. Ze cvalu přecházíme podle stupně ježděnosti do klusu nebo do kroku, přestavíme koně k vnější ruce a po asi 3 krocích nacváláme. Přechod ze cvalu do kroku má být proveden jistě a měkce. Po 3 krocích kůň opět klidně a rozhodně nacválá. Před oběma přechody musí jezdec koně polovičními zádržemi přiměřeně připravit. Chybou při přechodu ze cvalu do kroku, kdy se poloviční zádrže minou cílem, je že kůň přechází do kroku přes klus a rozpadne se. Chybou je i nedostatečné shromáždění koně při přechodu z kroku do cvalu, kdy kůň nacválá přes klus. Aby nedocházelo k těmto chybám musí jezdec zvládnout korektní zádrž do nižšího chodu a plynulé zaskočení z kroku do cvalového skoku. Při přechodech z vyššího do nižšího ruchu je potřeba většího shromáždění a vyžaduje tak větší ohnutí kyčelních,koleních a hlezeních kloubů. Dá-li jezdec pomůcku v nesprávné fázi je přechod otázkou náhody, jezdec si pomáhá násilím,které naruší soulad mezi jezdcem a koněm.V jeden moment je postavení nohou v krokové fázi téměř identický s postavením nohou ve cvalové fázi. Toto je ten správný moment pro přechod z kroku do cvalu a naopak. Jezdec může tento moment vycítit protože jeho vnitřní kyčel se právě v tento moment sníží. Jezdec to může poznat i podle toho, že vnitřní přední noha je připravena zvednout se ze země, je to vidět na vnitřní pleci, která je úplně vzadu. Poslušnost pomůcek zvyšujeme prováděním obratů.

OBRAT KOLEM PŘEDKU
tento cvik slouží k přezkoušení koně na stranové pomůcky, provádí se ze zastavení nebo za pohybu, točným bodem je vnitřní přední noha, kůň se točí zádí krok za krokem kolem předku, dokud není obrat dokončen. Přitom překračuje vnitřní zadní noha před a přes vnější, během obratu a po něm působí jezdec pobízejícími pomůckami tak, aby kůň zůstal na otěžích a necouvl. Vykročení, které má za následek vypadnutí vnější plece musí být zabráněno protipůsobením vnější otěže.
pomůcky
našlápnutí do vnitřního třemenu, zatížená vnitřní sedací kost, vnitřní holeň přiložená na podbřišníku, vnější za podbřišníkem vyvíjí tlak úměrný koni, záď ustupuje vždy dovnitř kruhu.
chyba
naklánění těla jezdce dovnitř kruhu, povolené otěže, nepřiložená vnitřní holeň, málo působící vnější holeň, přilišné tahání za otěže.
výsledkem je: kůň se točí za váhou jezdce, aby zachoval rovnováhu, kůň tedy udělá oblouk, přílišné tahání za otěže má za následek couvání koně.
OBRAT KOLEM ZÁDĚ
tento cvik se provádí buď ze zastavení nebo v pohybu jako krátce čelem vzad, v obratu se kůň otáčí zřetelnými kroky kolem bodu ležícího co nejblíže vnitřní zadní nohy, pokud zadní noha opisuje malý oblouk, není to chyba. Kůň se pohybuje rovněž kolem jednoho bodu ležícího co nejblíže vnitřní, zřetelně došlapující zadní končetiny i při krátce čelem vzad.
pomůcky
váha na vnitřní sedací kosti, vnitřní holeň přiložená na podbřišníku, vnější za podbřišníkem, kůň se otáčí předkem vždy dovnitř kruhu.
chyba
špatné působení vnitřní a vnější holeně- výsledkem je, že kůň se točí dokola, zadní končetiny nezůstávají v bodu
Jakmile kůň zvládne obrat kolem zádě o 180° (krátce čelem vzad nebo také poloviční pirueta) lze tento cvik provádět ve všech chodech za předpokladu dosaženého stupně výcviku.
COUVÁNÍ
Předpokladem ke korektnímu provedení cviku je klidné stání koně s dostatečně podsazenou zádí. Tímto cvikem sílí záď a jeho korektní provedení je důkazem spolupráce nejdůležitějších částí koně-hlavy,krku,hřbetu a zádě. Je-li nějaká část nepřipravená, není možné provést cvik korektně. Po zastavení musí jezdec koně nejdříve ve stoje shromáždit. Po dosažení shromáždění ve stoje se kůň soustředí na pomůcky jezdce. Při couvání začíná zadní noha spolu s diagonální přední nohou aniž by se měnilo korektní postavení.
JÍZDÁRNA - CVIKY

Velký kruh

Malý kruh

Obloukem změnit směr


Vlnovky

Od stěny ke stěně

Změnit směr

V kruhu změnit směr

Půl jízdárny


Ze středu

Dva velké kruhy

PRÁCE NA DVOU STOPÁCH
Uvolněnost a sebrání koně zvyšuje práce na dvouch stopách.
Dovnitř plec
kůň jde na 3 stopách
záď zůstává ve stopě a pohybuje se přímo, předek koně je vyveden natolik dovnitř, že vnější plec koně přijde před vnitřní bok koně, vnitřní zadní noha došlapuje ve směru vnější přední nohy, kůň je stejnoměrně ohnut kolem vnitřní holeně. Cvik dovnitř plec zlepšuje držení hlavy, ohýbání a volnost v ramenou. Pokud se provádí korektně je cvik dovnitř plec jedna z nejužitečnějších lekcí.
dovnitř plec vlevo - LP o o PP
LZ o o PZ
PP+LZ - v jedné stopě
dovnitř plec vpravo - LP o o PP
LZ o o PZ
LP+PZ - v jedné stopě
pomůcky
váha je na vnější sedací kosti, vnitřní holeň na podbřišníku udržuje koně v pohybu vpřed a zároveň je kůň kolem této vnitřní holeně ohnut, vnější holeň těsně za podbřišníkem udržuje záď ve stopě.
Dovnitř záď
předek zůstává ve stopě a pohybuje se přímo, záď koně je vyvedena dovnitř, vnější zadní kráčí ve stopě vnitřní přední. Cvik dovnitř záď má zvláště za úkol zlepšit pozornost koně na pomůcky holení.
dovnitř záď vlevo - LP o o PP
LZ o o PZ
PZ+LP - v jedné stopě
dovnitř záď vpravo - LP o o PP
LZ o o PZ
LZ+PP - v jedné stopě

pomůcky
váha je na vnitřní sedací kosti, vnitřní holeň na podbřišníku udržuje koně v pohybu a vnější za podbřišníkem úměrným tlakem vyvádí záď dovnitř.
Travers
v traversu je kůň ve směru pohybu postaven a ohnut, předek zůstává na stopě, záď je natolik vyvedena dovnitř obdélníku, že se kůň pohybuje na 4 stopách, přitom přední i zadní nohy křižují.Tento cvik má za účel zlepšit ohýbání,sestavení a tím spojené zlepšování pozornosti koně na jezdcovu holeň. Tento cvik není čistým chodem do strany. Jedná se o pohyb dopředu a do strany. Cesta provedení se označuje jako traverzýla.Tento cvik lze provádět po celé diagonále,po poloviční diagonále ale také jako zik-zak traverzála.
Pomůcky
vnější holeň působí za podbřišníkem a úměrným tlakem vyvádí záď dovnitř, vnitřní holeň působí na podbřišníku a udržuje předek koně ve stopě, váha je na vnitřní sedací kosti.
Renvers
kůň je postaven a ohnut ve směru pohybu, záď zůstává na stopě, předek je vyveden dovnitř obdélníku, míra ohnutí je jako u traverzu.Pro tento cvik platí totéž jako u traversu, jen se dovnitř nesestavuje záď,ale předek koně.
Pomůcky
vnitřní holeň působí na podbřišníku,udržuje žádaný pohyb vpřed a zároveň je kůň kolem této holeně ohnutý, vnější holeň působí za podbřišníkem a udržuje záď ve stopě, váha je na vnější sedací kosti.
Ustupování na holeň
Provádění všech postraních cviků je součástí systematického výcviku. Udržení koně v určitém cviku má být věcí sedu a holení. Otěž stále více přebírá shromažďující roli a naznačuje koni přání jezdce.
hlava je ohnutá na proti,
Pomůcky
doprava - pravá holeň působí na podbřišníku, levá úměrným tlakem vyvádí záď dovnitř, váha spočívá na vnitřní sedací kosti.
Poloviční překrok
Při polovičním překroku jde kůň současně kupředu a do strany v postavení k vnitřní ruce. Předek vždy mírně předchází záď a vnější nohy překračují vnitřní. Pohyb kupředu vždy převažuje nad pohybem stranou.
Pomůcky Poloviční překrok
vnitřní holeň působí na podbřišníku a udržuje koně v žádaném pohybu kupředu. Vnější holeň působí za podbřišníkem a spolu s váhou na vnitřní sedací kosti udržuje žádaný pohyb stranou.

LETMÝ PŘESKOK
Tento cvik by žádnému koni neměl dělat potíže. Aby byl kůň schopen cvik provést na základě pomůcek, musí jim rozumět a znát je a taky musí umět požadovaný výkon splnit. Jakmile kůň pochopí pomůcky, bude měnit ve vzduchu pár nohou s kmihem a s klidem, aniž by vyhýbal s požadovaného směru. Když kůň zvládne přeskok v libovolném místě rychle se naučí přeskakovat po určtém počtu skoků, ale jen za předpokladu že to umí jezdec. Přehánění pomůcek koni nijak nepomůže. Při působení pomůcek holeněmi je důležitější korektnost než síla. Jezdec překládá váhu na vnitřní sedací kost spolu s přeložením holení ve fázi vznosu.
KONTRACVAL
Tento cvik vyžaduje dostatečně silnou záď a dobré držení koně. Zvláště důležitý je sed a správné používání holení. Jen sed, který koně správně zatěžuje a neruší ho v jeho rovnováze koni umožní skákat zadníma nohama rovně pod těžiště i v kontracvalu. Každé cgybné zatížení nutí koně k přeskoku nebo k vypadnutí ze cvalu. Každé vypadávání přes rameno, kde se zároveň nepřirozeně ohýbá krk, anebo každé vypadávání zádě, jsou důkazem chybného sedu jezdce. Tímto cvičením ještě více zdokonalíme rovnováhu koně.
NAROVNÁNÍ KONĚ
Cílem je poddajnost pohybu koně v obratech a rovnoměrné zatížení nohou obo stran, přičemž předek koně jde ve stejné stopě jako záď. Narovnání koně je překonání přirozené křivosti. Toho dosáhneme postupnou prací, přiježďováním a gymnastickou prací.
Uvolnění
pro uvolnění koně a pro lepší prostupnost provádíme cvik obloukem změnit směr s polovičním překrokem. V bodu změny provedeme oblouk, koně srovnáme a polovičním překrokem se vracíme na stěnu jízdárny. Tento cvik provádíme ve všech chodech. Ve cvalu následuje při srovnání koně na dlouhou stěnu jízdárny přestavění k vnitřní ruce a následný přeskok.
Přilnutí
pro koně, který ještě není pořádně na pomůckách a pro lepší přilnutí provádíme cviky jako jsou vlnovky,kroužky, oblouky... Vlnovky se jezdí v kroku a ve shromážděném klusu a cvalu. Při přejetí střední čáry se provádí změna cvalu ať už jednoduchá nebo přeskok, nebo přesednutí v lehkém klusu.
Takt a kmih
takt procvičujeme na dlouhé stěně, nebo na diagonálách. Následující cviky :
na dlouhé stěně pracovní klus lehký, před středem krátké stěny klus vysedět,zkrátit tempo, na dlouhé stěně prodloužit klus a před rohem krátké stěny zkrátit tempo.
na dlouhé stěně pracovní klus lehký, před středem krátké stěny klus vysedět, zkrátit tempo, přes diagonálu změnit směr, prodloužit klus a před rohem krátké stěny zkrátit tempo.
Toto cvičení se jezdí v klusu a ve cvalu. Kmih sledujeme v prodlouženém klusu. Ve středním klusu získá kůň více prostoru (zadní kopyta šlapou před stopy předních) aniž by byl nohosled uspěchaný. Prodloužený klus je nejvyšší stupeň pohybu dopředu v klusu a ukazuje nejvíce možný kmih a prostor.
SHROMÁŽDĚNÍ
Cílem shromáždění je vývoj a zlepšení vyváženosti a rovnováhy koně, zvýšit schopnost koně ke snížení a angažování jeho zádě ve prospěch uvolněnosti jeho předku. Nejlepším způsobem k získání těchto cílů jsou práce na dvou stopách.
Pro přípravu a zajištění shromáždění provádíme cvik tzv. " houpačka" . To je když kůň několikrát couvne a jde opět dopředu, aniž by se průběh pohybu přerušil. Například 3kroky vzad, 3kroky vpřed a 3kroky vzad bez zastavení. V pokročilém výcviku koně provádíme tento cvik a z něj z místa ihned po dokončení cviku naklušeme nebo nacváláme.
K PÁKOVÉMU UZDĚNÍ
Chceme-li koně nauzdit uzdou musíme dosáhnout těchto bodů:
1) Takt pohybu
2) Fyzické a psychické uvolnění koně
3) Přilnutí na otěži
4) Kmih pohybu
5) Srovnání koně
6) Sebrání koně

Při každé pracovní lekci si určíme cíl, kterého by jsme měli dosáhnout. Naplněním posledního bodu kampanní školy, kterou je sebrání, se dostáváme k možnosti koně nauzdit. Pozor - s pomocí uzdy není možné koně naučit nic, co bysme ho nemohli naučit na uzdečce. Předčasné zařazení uzdy vede k pokažení koně. Uzda usnadní předvedení přiježděného koně. Dokonalé využití uzdy systém výrazně zjemňuje. Stihlové udidlo vzpřimuje, pákové udidlo přiuzďuje. Jezdec má v každé ruce jednu otěž stihlovou a jednu pákovou. Je důležité si uvědomit, že provedení jakéhokoliv cviku záleží na působení sedu a holeně. Pokud koně navykáme na uzdu, měl by projít od ježdění na rovných liniích všemi fázemi výuky od začátku. Koně stačí nauzdit jednou za týden. Všechny korektury koně se musí odehrát na uzdečce. Popis uzdy viz. jezdecká postroj.

SEBEDRŽENÍ KONĚ

Každá práce s koněm předpokládá potřebné vědomosti a umění jezdce a pokroky lze u koně očekávat jen když je udělal i jezdec. Kůň musí být schopen dostatečně ohýbat klouby zadních nohou, což je nakonec předpokladem toho, že kůň šlape čím dál více pod těžiště, aniž by mu to způsobovalo nepříjemné pocity nebo dokonce bolest. K udržení rovnováhy patří hlava, která se sama nese, okraj žuchvy si našel místo ve svalstvu krku a linie čelo-nos je natolik na kolmici, že umožní bezproblémové spojení s vazem. Krk musí mít natolik konvexní formu, že je možné tvoření správného svalstva krku (silnější vrchní část a slabší svaly ve spodní části) a navíc zatažení za otěž působí " dovnitř" koně. Často se neklade dostatek důrazu na korektnost a čistotu taktu v kroku. A právě tady lze poznat mnoho o " sebedržení" koně. Právě v kroku jsou sedové pomůcky velmi důležité. Každá chyba v držení a zároveň v zatížení se někde projeví. Jezdec svými pomůckami přivádí koně systematicky k tomu, aby se nebránil zadníma nohama neustále přebírat váhu. Zůstane-li kůň přitom v taktu, znamená to, že má v zádi již dostatečnou sílu, a není nucen váhu rychle a uspěchaně přesouvat na jinou nohu. Každému novému požadavku musí předcházet dostatečná doba gymnastikování. Čím silnější bude záď, jako důsledek posilování svalstva zádě, které musí podporovat klouby, tím víc bude jezdec schopen jezdit lepší změny tempa v klusu a cvalu, aniž by se přitom kůň rozpadl anebo ztrácel takt. Jen když je kůň schopen se při rovnoměrném taktu natáhnout a sebrat, bude možné jezdit korektní prodloužení a zkrácení. Od pracovního tempa postupně přidáváme na sebrání, necháme koně ať se chvíli v sebrání zabydlí a zase přidáme, až dosáhneme tempa skutečně sebraného a později stejnou prací i tempa školního. Změna ruchu nemá být změnou rytmu, ale imponuje velkým prostorným gestem. Prozatím nám bude stačit několik málo kroků školního tempa, několik plného tempa a měkký přechod zpět. Kadenci pohybu může kůň předvést, jen když má tzv. " sebedržení" to znamená že je kůň schopen jít v rovnováze a také si již na přání jezdce dokáže natolik sednout že může zádí převzít i váhu předku. Navenek se to projeví tak, že jezdec má více před sebou než za sebou. Záď koně se částečně sníží a předek činí dojem zvýšení čili vzpřímení. To pro jezdce zároveň znamená, že při výrazně menším používání pomůcek dosáhne daleko více. Vzpřímení by nemělo být větší než linie huba-kyčelní kloub. Hřbet má být natolik elastický, že jezdec dokáže vysedět rytmus vyklenutí a povolení. V tomto stádiu má otěž stále více přebírat shromažďující roli a koni přání jezdce naznačovat. Provedení, popřípadě udržení koně v určitém cviku má být věcí sedu a holení.


PIRUETY
Když dosáhneme vysokého sebrání v krátkém cvalu můžeme přistoupit k nácviku piruety. Pirueta je obrat kolem zádě v sebraném cvalu. Kůň se otáčí kolem podsazené zádě o 360°. Důležité je zachování cvalového nohosledu. Při nácviku piruety začínáme poloviční piruetou o 180°. V krátkém sebraném cvalu najíždíme na obloukem změnit směr. Postupně zmenšujeme poloměr oblouku. Při nesprávném použití pomůcek, nebo i při předčasném vyžadování tohoto cviku má kůň tendenci spěchat do obratu nebo se vyhýbat zatížení vnitřní zadní nohy přeskokem. Váha jezdce spočívá na vnitřní sedací kosti, vnitřní holeň je na podbřišníku a udržuje koně v žádaném pohybu, vnější holeň spočívá za podbřišníkem a hlídá záď před případným vypadnutím. Při korektním provedení obratu o 180° přicházíme k nácviku piruety o 360°.
PIAFA
Piafa je cvik,který se vyžaduje v nejvyšších stupních drezurních úloh. S nácvikem piafy můžeme začít, až když dosáhneme dokonalé prostupnosti, mohutného vznosu zkráceného klusu a vysokého sebrání. Piafa je cvik, ve kterém kůň kluše ve vznosném klusu na místě. Záď se sevřením kloubů a vyklenutím hřbetu snižuje. Pomůckami holeněmi, které působí oboustraně střídavě spolu s pomůckami sedem jezdce udržuje koně v klusovém pohybu. Vydržující otěží mu zároveň brání v pohybu vpřed. Kůň tak přichází do vznosného klusu na místě. První nácviky se provádějí bez jezdce v pilárech. Později toto cvičení zkoušíme pod jezdcem. Při piafě požadujeme, aby pánevní končetina odšlapovala kopytem až do výše prošlápnutého spěnkového kloubu končetiny sousední. Od hrudní končetiny požadujeme zvednutí do půl holeně nebo později předloktím až do vodorovné polohy.
Chybou je:
nedostatečná uvolněnost jezdce v páteři,neklidná tvrdá ruka a přehnané pomůcky holeněmi-to vše vede k tomu, že kůň vzpřímí krk a prohýbá hřbet. Takto kůň nemůže zůstat zadníma nohama v klusovém nohosledu.
předčasný nácvik piafy u koně, který není ještě dostatečně sebraný vede k tomu, že kůň drží krk příliš nízko a příliš vyklene hřbet. Toto mu znemožňuje zůstat předníma nohama ve správném nohosledu.
křížení hrudních končetin nastává při projetí piafy, kterou jezdec odstartuje svými pomůckami a na jejíž podobu už dál nemá žádný vliv. Kůň má problémy s balancí, bojí se přestat a tak to řeší vnějšími korekturami,kříží končetiny a kývá hlavou.
nestejná aktivita diagonál při piafě nebývá tak nápadn á jako v pasáži. Jedna diagonála se zvedá intenzivněji. Tato chyba vzniká předčasnou touhou po výrazu. Pomoci nám může návrat na začátek. Piafujeme nizoučko a dopředu. Piafa dopředu je pořád piafa, není to pasáž. Základní podobou piafy bude ta o kopyto vpřed. Na místě budeme piafovat až později. Požadujeme-li příliš brzy piafu na místě, kůň nebude schopen uvolněně přidřepnout, gesto nemůže vzhůru a uniká ať už do strany nebo křížem.

PILÁRY
Piláry jsou dva silné do země pevně zapuštěné sloupy. jejich výška je 1.70m, vzdálené jsou od sebe 1.60m. Tyto piláry jsou opatřeny 6 kroužky. Nejnižší kroužek by měl být 1.25m nad zemí, ostatní připevníme nad nejnižší kroužek ve vzdálenosti po 0.10m. Kůň je uzděn uzdečkou. K tomuto cvičení potřebujeme vyvazovací otěže z pevné kůže, ohlávku s obnoskem, dvě lonže a dva jízdárenské biče. Na toto cvičení se kůň musí připravit. Nejdříve koníka pilárami jen provádíme, poté ho necháme mezi pilárami klidně stát. Podáme mu pamlsek nebo oves a chválíme ho. Při dalším cvičení koníka nasedláme a nauzdíme. Provlečeme dvě lonže třmeny a zapneme do kroužků stihla. Takto koně provádíme pilárami. Lonže přitom držíme v bezpečné vzdálenosti za ním. Když kůň pilárami klidně prochází tak v příštím cvičení zkoušíme pobídnout koníka k několika klusovým krokům. Cvičení několikrát opakujeme koníka chválíme a odměníme ho. Pokud je toto cvičení na lonžích úspěšné, odstraníme je a zapneme prodloužené vyvazovací otěže pilár a pobídneme koníka k pohybu několik kroků kupředu, jaký mu délka vyvazovacích otěží dovoluje. Když kůň přitom udělá několik klusových kroků ihned ho pochválíme a odměníme. Postupně vyvazovací otěže zkracujeme a citlivým používáním dvou jízdárenských bičů po stranách koně vyžadujeme několik klusových kroků. Použití bičů nesmí být náhlé a zbrklé. Kůň se bičů nesmí bát, má je pouze respektovat jako kupředu pobízející holeně. Klidný a systematický postup cvičení v pilárech kůň brzy snáší a při pobídce přechází do stále vznosnějšího klusu, který vrcholí piafou. Po tomto cvičení ze země začínáme postupně s nácvikem i pod jezdcem. Z počátku cvičení vždy používáme vyvazovací otěže. Později kůň vydržením otěží s odpovídajícími pomůckami sedem a holení přechází do piafy i bez vyvazovacích otěží. Toto cvičení je velmi náročné a nelze ho po koníkovi vyžadovat denně. Je zapotřebí střídat těžká cvičení s volnějším držením a s mnohem jednodušími cviky.
PASÁŽ
Tento cvik vyžaduje nejvyšší stupeň sebrání koně v klusu. Kůň jde v pohybu podobném piafě. Jedna přední a současně s ní diagonální zadní noha zůstávají střídavě delší dobu ve vzduchu, projevuje se vysokým vznosem pravidelného nohosledu. Jakmile kůň ztuhne ve hřbetě nebo jej prohýbá nemůže jít s lehkým přilnutím ve vysokém sebrání, jež je k tomuto cviku potřebné. Chybou jezdce bývá nedostatečné splynutí s pohybem koně a tím rušení neklidnou rukou. Z počátku také bývá pro jezdce těžké odhadnout vhodný okamžik k přechodu do pasáže. Při nácviku pasáže je důležitá kromě práce na dvou stopách i práce na kavaletách. Kavalety jsou úměrně zkráceny podle stupně sebrání a zkrácení klusu. Cvičení provádíme v plném sedu a se sebráním koně. Používáme 6-10 kavalet o výšce 0,25m. K nácviku jsou nutná i další cvičení, jelikož kůň cvičení na kavaletách velmi rychle pochopí, ale po odstranění kavalet v dokonalé pasáži hned nepůjde. Nácvikem jsou přechody z prodlouženého klusu do klusu zkráceného. Využíváme kmihu prodlouženého klusu výraznějšími polovičními zádržemi a nutíme koně k přechodu do velmi zkráceného, ale vznosného klusu. Chybou pasáže je nestejná aktivita diagonál většinou levá, kdy jedna diagonála jenom přisunuje. Může to vyvrcholit až opožděným přiskakovaním jedné diagonály. Tato chyba vzniká ztrátou prostupnosti. Odstranit jí lze návratem na začátek-budováním pasáže z těch nejmenších náznaků mobilizované kadence.








LEVADA

Levada je extrémním zastavením z piafy jen na pánevních končetinách. Čím níže je páteř skloněna a čím níže kůň sedí na hleznách, tím je cvik obtížnější a také cenější. Postavení kopyt končetin pánevních musí být na stejné úrovni vedle sebe. Podmínkou je také klidné držení sevřených hrudních končetin před sebou. Pro úspěch tohoto cviku je důležitý naprostý klid jezdce. Správně provedený cvik je kůň schopen sošně držet několik sekund. Sedí-li jezdec více vzadu je rameno páky páteře kratší a pro koně lehčí k balancování. Korektně provedená levada by měla vyznít zpět do piafy. Jak stoupá prostupnost koně, tak zjistíme, že kůň se dá zádrží lehce držet na místě. Kůň přisedne natolik, že pánevní končetiny už nedokáží odšlapovat a chvíli velmi vysoko šlapou končetiny hrudní.


MEZAIR

Je to opakovaná levada kupředu tak, že při ukončení první levady po krátkém doteku země předníma nohama následuje nové podsazení zádi (a to kupředu), z něhož kůň přejde ihned do levady.

CROUPADA

Přitomto cviku se kůň odrazí z levady a provede skok šikmo vzhůru, přičemž stáhne zadní nohy pod sebe. Jeho tělo je téměř vodorovně.

COURBETTA

Je to jedna z nejtěžších figur nad zemí. Jsou to opakované krupády kupředu bez doteku země předníma nohama.




CAPRIOLA

Jeto nejtěžší skok vysoké školy. Mohutným odrazem zadních nohou se kůň vymrští šikmo vzhůru jako při ballotadě, přičemž těsně před tím, než jeho hřbet dosáhne horizontály, vymrští obě nohy směrem dozadu.




westernové oblečení+něco navíc

28. června 2009 v 17:52 | bara |  western
Westernové oblečení
Základní oblečení tvoří džínsové kalhoty s dvojitým švem na vnější straně, kovbojské kozačky a westernový klobouk. Kalhoty nesmějí mít dvojitý šev na vnitřní straně, aby se jezdec během jízdy neodřel. Pro disciplíny ,,na ohlávce" (halterclas) nosí ženy elegantní kabátek a speciální kalhoty. při těchto disciplínách se nenosí ostruhy. Během většiny drezurních disciplín nosí ženy přiléhavé oblečení, například bodystocking. Muži nosí během halterclas krátký kabátek s kravatou a přo drezurních disciplínách košili s dlouhým rukávem, džíny, kovbojské kozačky a westernový klobouk. Pro disciplínu zvanou hunter under saddle je předepsán anglický honební kostým. Během disciplín cutting a working cowhorse nosí ženy i muži většinou chaps.
CHAPS
Jsou v podstatě kožené návleky na nohy. Rozlišujeme chapsy na
- showring chaps- zapínají se na zip až dolů.
- ranchwork chaps-jsou širší a na vnější straně nemívají ozdobné třásně, zapínají s ena pár řemínků.
OSTRUHY
Přestože není používání ostruh soutěží povinné, většina jezdců však jimi koně nepobízí, anebo jen ojediněle.


Popis westernového sedla:

Westernové sedlo se skládá z přední a zadní rozsochy, hrušky, z posedlí, z bočnic, sedlové deky, zadního sedlovéjo řemenu, fenderu, třmenů, podbřišníku a řemenu na upevnění nákladu.
Westernové sedlo ze všech možných druhů sedel nejlépe rozkládá váhu. Proto mu mnoho rekreačních jezdců dává přednost před jinými sedly, přestože nejezdí ve westernovém stylu.

plemena westwrnových koní

27. června 2009 v 10:49 | bara |  western
AppaloosaNázev plemene: Appaloosa

Původ: USA
Typ: westernový kůň
KVH: 140 - 155 cm
Barvy: skvrnité


Historie
Appaloosy jsou potomky španělských koní. Plemeno vzniklo díky chovu Indiánů kmene Nez-Percé. Jako vůbec první indiánský kmen zahájili cílený chov již v 16. století. V 18. století měli stáda prvotřídních koní. V 19. století toto plemeno téměř vyhynulo. Teprve ve 30-tých letech 20. století skupina chovatelů tyto koně zachránila.
Dnes jsou appaloosy velmi populární jezdečtí a rekreační koně. Za to však musí zaplatit křížením s jinými plemeny a postupnou ztrátou původních vlastností.

Appaloosa
Povaha
Appaloosy jsou přátelští a poslušní. Jsou energičtí a silní. Také jsou učenliví a velmi obratní v obtížném terénu. Díky svému původu mají dobrý orientační smysl, umí si najít vodu a bránit se před přirozenými nepřáteli.

Konstituce
Hlava je malá s rovným profilem, oko má dobře viditelnou duhovku. Krk je dlouhý, svalnatý a vysoko nasazený, hrudník hluboký. Hřbet je krátký, záď kulatá a výrazně osvalená. Žíně jsou jemné a kratší. Končetiny jsou svalnaté, kopyta pevná.
Srst je většinou ryzá, strakatá. Rozlišujeme několik vzorů: snowflake, leopard, frost, marble, spotted blanket. Kůže je v okolí tlamy a očí skvrnitá.
V kohoutku mívají 140 - 155 cm

Využití
Tito koně jsou využíváni především jako westernoví koně a pro práci s dobytkem, ve které vynikají pro svoji mrštnost a sílu. Používá se i v rekreačním ježdění díky svým pohodlným chodům. Je možné je vidět i při parkúru a drezúře. Jsou vhodní i jako vytrvalostní koně.
Appaloosa
Název plemene: Paint Horse

Původ: USA
Typ: westernový kůň
KVH: 147 - 160 cm
Barvy: strakatá


Historie
Paint horse je v podstatě barevná linie koní Quarter Horse. Ti vznikli v 17. století v USA. Jejich předci byli španělští a angličtí koně. Quarter Horse byl původně využívám k dostihům, podle kterých dostal i své jméno: čtvrtkař. Je to totiž nejrychlejší plemeno na čtvrt míle. Mezi jeho předky bychom našli spoustu slavných anglických plnokrevníků. V 19. století se začaly běhat delší dostihy a tak Quarter Horse ztratil své primární uplatnění. Proto se využily jeho další vynikající vlastnosti pracovního koně. Stal se nepostradatelným pomocníkem na dobytčích farmách a i díky němu vzniklo westernové ježdění. Dodnes je Quarter Horse vyhledávaným westernovým koněm. Postupně se ale začali objevovat i strakatí koně a byl pro ně zřízen vlastní registr. Sem mohli být zařazeni jen takoví koně, kteří měli aspoň jednoho rodiče registrovaného. Postupně se tak vyšlechtil strakatý ráz Quarter Horse, který byl uznán za plemeno a dostal název Paint Horse: malovaný kůň.

Paint Horse
Povaha
Paint Horse je velmi vytrvalý, silný a pracovitý kůň. Je inteligentní a má tzv. Cow Sense. Je věrný svému pánu a vytváří si s ním vztah. Je také odolný, tvrdý a obecně má velmi dobrý temperament.

Konstituce
Paint horse má menší hlavu se silným, svalnatým krkem. Lopatky jsou strmé, plece silné. Hřbet je kratší, rovný, záď je výrazně svalnatá. Končetiny jsou pevné, svalnaté s kvalitními kopyty.
Srst je vždy strakatá. V kohoutku měří 147 - 160 cm.

Využití
Paint Horse je dodnes vynikajícím pracovním koněm. Využívá se ve westernových soutěžích i jako spolehlivý a vytrvalý rekreační kůň.
Paint Horse
Quarter HorseNázev plemene: Quarter Horse

Původ: USA
Typ: westernový kůň
KVH: 147 - 160 cm
Barvy:všechny nesmíšené typy zbarvení


Historie
Plemeno vzniklo v 17. století v USA. Jejich předci byli španělští a angličtí koně. Quarter Horse byl původně využívám k dostihům, podle kterých dostal i své jméno: čtvrtkař. Je to totiž nejrychlejší plemeno na čtvrt míle. Mezi jeho předky bychom našli spoustu slavných anglických plnokrevníků. V 19. století se začaly běhat delší dostihy a tak Quarter Horse ztratil své primární uplatnění. Proto se využily jeho další vynikající vlastnosti pracovního koně. Stal se nepostradatelným pomocníkem na dobytčích farmách a i díky němu vzniklo westernové ježdění. Dodnes je Quarter Horse vyhledávaným westernovým koněm.

Quarter Horse
Povaha
Quarter Horse je velmi vytrvalý, silný a pracovitý kůň. Je inteligentní a má tzv. Cow Sense. Je věrný svému pánu a vytváří si s ním vztah. Je také odolný, tvrdý a obecně má velmi dobrý temperament.

Konstituce
Quarter horse má menší hlavu se silným, svalnatým krkem. Lopatky jsou strmé, plece silné. Hřbet je kratší, rovný, záď je výrazně svalnatá. Končetiny jsou pevné, svalnaté s kvalitními kopyty.
Srst je bílá, hnědá, ryzá nebo černá. Vyskytují se i plaváci a palomino. V kohoutku měří 147 - 160 cm.

Využití
Quarter Horse je dodnes vynikajícím pracovním koněm. Využívá se ve westernových soutěžích i jako spolehlivý a vytrvalý rekreační kůň.


Quarter Horse

jídlo pro koně

25. června 2009 v 17:34 | bara |  potřeby a péče o koně a pro koně
OBJEMNÁ KRMIVA
SENO
Tvoří základ krmné dávky (v zimním období tvoří 40 - 50% krmné dávky). Obsahuje minerální látky a vitamíny. Nejkvalitnější seno má šedozelenou barvu.
Zkrmuje se celé nebo jako řezanka.
Řezanka
Jakost sena závisí:
  • na složení
  • hodnotné trávy jsou - bojínek luční, kostřava luční, jílek, lipnice, pýr, psineček,...
  • méně hodnotné - např. psárka luční
  • nevhodné - metlice, rákos,...
  • době sklizně - nejvhodnější doba kosení je začátkem květů
  • vývojové fázi
  • sušení - sušíme buď na zemi, na sušácích nebo uměle (horkým nebo studeným vzduchem)
  • uskladnění - v suchých prostorách

Čerstvým senem krmíme nejdříve za 4 - 6 týdnů po sklizni. Za tuto dobu musí být seno "vypocené" (probíhají zde biologické zrací procesy).


Druhy sena:
Luční
  • je nejvhodnější, z minerálních látek obsahuje nejvíce Ca a P, z vitamínů D, E a B. Otava má méně vlákniny, ale více živin.
Lesní
  • je špatně stravitelné, krmíme jím jen nouzově
Kozí
  • je to seno ze zamokřelých luk - je kyselé a ostré
Jetelové
  • je bohaté na vápník a karoten
Vojtěškové
  • bohaté na vápník, minerální látky, karoten, vit. E a má vysoký obsah bílkovin. Je vhodné ho zkrmovat s lučním.
Vičencové
  • musí být zkrmováno po odkvětu, je dřevnaté


KRMNÁ SLÁMA A PLEVY
Ke krmení jsou vhodné slámy jařmin (jsou stravitelnější než ozimů). V omezené míře používáme i slámu luskovin (hrách, bob, peluška, čočka, vikev). Nejkvalitnější je sláma ovesná a ječná.
Zkrmuje se celá nebo řezaná na 3 - 5 cm společně s krouhanými okopaninami nebo s melasou.
Plevy
je to krmení, které se používá nouzově u užitkových koní v zimním období. Jsou nevhodné pro krmení kojících, březích klisen, hříbat a koní ve velkém pracovním zatížení.
nejvhodnější - otruby ovesné, pšeničné a plevy luskovin
méně vhodné - ječné plevy
nevhodné - žitné
Ječné plevy se zkrmují máčené min. 6 hod, protože jinak by mohly poranit sliznici.


ZELENÁ PÍCE
Hodnota zelené píce závisí na botanické skladbě. Nejvyšší výživná hodnota je v listech, neboť obsahují hodně vody a jsou lehce stravitelné. Zelenou píci raději spásáme než zkrmujeme ve stáji, protože může dojít k zapaření a následným zažívacím potížím (kolikám, průjmům, katarům). Jinak ale zkrmujeme celou.
Není vhodná pro dostihové koně, spíše se používá jako doplňkové krmivo u tažných a chovných koní.
Nejlepší je zelená píce z jetele, vojtěšky a vičence v květu.
Méně vhodná je z kukuřice, na podzim - krmné kapusty.
Omezeně můžeme použít řepné skrojky.


SILÁŽOVANÁ KRMIVA
Silážovaná píce se připravuje ze zelené píce nebo z cukrovarských zbytků. Musí být dokonale zkvašená.
Nejvhodnější je siláž kukuřičná. Provádíme ji v době voskové zralosti.
Kyselost siláže můžeme snížit přidáním minerálních látek (např. mletým vápencem, plavenou křídou).


KRMNÉ OKOPANINY
Mají příznivé dietetické účinky. Vhodná je krmná mrkev (obsahuje karoten) zejména pro hříbata při odčervování, krmná řepa (ta hlavně pro tažné koně), cukrovka, pařené brambory (ne syrové, neboť obsahují solanin).
Zkrmujeme je celé, dobře omyté, nenahnilé, nenamrzlé. Pouze brambory podáváme pařené a nepřipravujeme je do zásoby.



JADRNÁ KRMIVA STATKOVÁ


Zrniny obilovin
OVES
Je to nejvyužívanější krmivo, lehce stravitelné a nezpůsobuje zažívací potíže. Má vysoký obsah kys. fosforečné, která působí na nervovou soustavu.
U kojících klisen podporuje tvorbu mléka. U hřebců pohlavní aktivitu.
Zkrmuje se celý, jen hříbatům a nemocným koním se podává drcený. Jelikož obsahuje hodně tuku, musíme dát pozor na žluknutí.
Čerstvý oves nezkrmujeme, necháme ho min 2. měsíce "potit". Hektolitrová hmotnost je 45 - 52 kg. Pod 45 kg klesá výživná hodnota.
Oves
JEČMEN
Používá se jako náhrada za oves, má vyšší krmnou hodnotu, ale je hůře stravitelný a nemá dietetické účinky. Velké dávky mohou způsobit zažívací potíže. Je vhodný zejména pro hříbata.
Zkrmuje se šrotovaný, spařený.
Ječmen
ŽITO
Není vhodné jako krmivo, neboť je těžko stravitelné. Způsobuje u koní dermatózy - onemocnění kůže. U klisen může způsobit potrat.
Zkrmuje se spařený, drcený, společně s řezankou.


KUKUŘICE
Má poměrně vysokou krmnou hodnotu. Při vysokých dávkách zkrmování u mladých koní může způsobit rachitidu (křivici) a u dostihových koní zvyšuje pocení. Proto je vhodná spíše pro tažné koně.
Zkrmuje se šrotovaná (pozor na žluknutí) nebo s řezankou.
Kukuřičné vločky
PROSO
Má vysokou krmnou hodnotu jako oves. Je vhodné pro plemenné koně.


Zrniny luštěnin
Obsahují hodně dusíkatých látek. Zkrmují se u těžce pracujících koní, mají nadýmací účinek. Zkrmují se vařené, drcené a máčené.


BOB
Je vhodný pro tažné koně, ale také i pro koně dostihové a plemenné. Denní dávka je 1 - 1 1/2 kg. Zkrmuje se máčený.


HRÁCH
Krmná dávka je 10 - 20% z celkové krmné dávky. Zkrmuje se stejně jako bob.


SÓJA
Je vhodná pro hříbata.


Semena olejnin

LNĚNÉ SEMÍNKO
Má dietetické účinky na trávicí ústrojí. Je vhodné pro klisny po porodu, pro nemocná zvířata nebo zvířata po nemoci. Má regenerační účinky pro těžce pracující a dostihové koně. Působí laksativně (projímavě). Má vliv na výměnu a kvalitu srsti.
Lisované lněné semínko
KRMIVA PRŮMYSLOVÁ
Jsou to zbytky po úpravě zemědělských produktů. Patří sem:


SUŠENÉ CUKROVARSKÉ ŘÍZKY
Je to energetické krmivo a denní dávka je 2,5 kg. Podáváme je máčené.
Granule cukrové řepy
SUŠENÉ BRAMBOROVÉ VLOČKY
Zkrmují se máčené, namíchané s řezankou.


LNĚNÉ POKRUTINY, EXTRAHOVANÝ LNĚNÝ ŠROT
Je dobře stravitelný, vhodný pro březí klisny, nemocné koně i pro hřebce. Denní dávka je 0,1 - 0,25 kg/kus a den.
Zkrmuje se vařený.


PŠENIČNÉ OTRUBY
Podávají se pařené. Používají se na přípravu nápoje MASH.
Otruby
ŽITNÉ OTRUBY
Zkrmujeme je máčené, ale opatrně, jen v malých dávkách a pouze nouzově (neboť obsahují námel, který může způsobit u březích klisen potrat).


SLADOVÝ KVĚT
Získává se ze správně usušeného ječmene, má dietetické účinky.
Zkrmuje se s ovsem v dávce 2 - 3 kg.


MELASA
Je to tmavě hnědý produkt, zbytek po výrobě cukru. Obsahuje hodně cukru, je těžko stravitelná, používá se jen ke zchutňování krmné dávky.
Ředí se s vodou v poměru 1 : 2 - 4.
Melasové krmivo = mačkaný oves + melasa + přídavek z mlýnského průmyslu (otruby, krmné mouky). Musí se ihned zkrmit, neboť rychle podléhá zkáze.
Melasa
TVAROVANÁ KRMIVA
To jsou brikety a granule. Rozlišujeme 3 základní druhy:
Krmiva obsahující jen jedno krmivo (jetel, vojtěšku). Přidává se k nim oves, seno nebo sláma.
Doplňkové krmné směsi - jsou složeny z několika krmiv (př. vojtěška + oves). Zkrmují se společně s ostatními krmivy.
Kompletní krmná směs - tvoří celou krmnou dávku. Nic víc se nepřikrmuje.
Velikost granule pro koně je v průměru 8 - 30 mm.

Kompletní složení granulované krmné směsi:
- oves 20%
- ječmen 15%
- sójové pokrutiny (někdy + kukuřice) 7%
- obilní klíčky 10%
- pšeničné otruby 18%
- vojtěšková moučka 25%
- krmná sůl 1%
- hipovit 2%
- cukr 2%

GranuleHrubá směs
KRMIVA ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU

MLEZIVO
Je to první výživa hříběte. Klisna ho produkuje 3 - 5 dní, po této době se upravuje na složení normálního mléka.


SUŠENÉ MLÉKO
Zkrmuje se většinou rozpuštěné ve vodě (sušené mícháme s jadrnými krmivy). Toto mléko má nízký obsah tuku.


MASOKOSTNÍ A KREVNÍ MOUČKY
Mají svůj charakteristický pach. Podávají se v množství 50 - 300 g/kus a den. Plemenným hřebcům se dává i čerstvá krev, která má vliv na kvalitu.
Zkrmuje se jako přídavek ke glycidovým krmivům.


RYBÍ TUK
Je zdrojem vitamínů A a D, koně ho špatně přijímají. Krmná dávka je 40 - 60 g/kus a den. Zkrmuje se s objemnými i jadrnými krmivy.
Rybí tuk
TVAROH A SLEPIČÍ VEJCE
Jsou důležité hlavně pro výživu hříbat a dostihových koní.



MINERÁLNÍ KRMIVA

PÍCNÍ VÁPNO
Je zdrojem vápníku a fosforu, přidává se pokud v krmné dávce chybí. Zvlášť důležitý je u hříbat na vývin kostry. Krmná dávka je 20 - 50 g/kus a den.


PLAVENÁ KŘÍDA, KRMNÝ VÁPENEC
Vyrovnávají acidobazickou rovnováhu v žaludku. Krmná dávka na den je 20 - 50 g/kus.
Zkrmují se s nekvalitním senem (kyselým senem) nebo při zkrmování siláže.
Vápencová moučka
KRMNÁ SŮL
Je zdrojem sodíku, který ve spolupůsobení s draslíkem ovlivňuje osmotický tlak (srdeční činnost).
Zkrmuje se ve formě lizu (dle potřeby). Spotřeba soli při lehké práci je 10 - 15 g/kus a den a při těžké práci 25 g/kus a den.
Krmná sůl
HIPOVIT
Je to minerální krmná přísada - koncentrát specificky účinné látky. U dospělých koní je krmná dávka 14 g/100 kg živé hmotnosti, u hříbat je to 20 g/100 kg živé hmotnosti.



VITAMÍNY
Usměrňují pochody v organismu, látkovou výměnu živin a chrání před nemocemi. Dodáváme je v krmivu, nedostatek může způsobit AVITAMINÓZU a nadbytek HYPERVITAMINÓZU. Rozlišujeme vitamíny rozpustné ve vodě a vitamíny rozpustné v tucích.


Rozpustné v tucích

VITAMÍN "A"
Nachází se v krmivu jako provitamín A (např. v krmné mrkvi). Do zásoby se ukládá v játrech a v krevním séru. Denní potřeba je 2,5 mg/den při živé hmotnosti 500 kg.
Avitaminóza způsobuje:
  • poškození epitelů sliznic
  • rodí se slepá mláďata, mají zpomalený růst, nervové křeče a poruchy rovnováhy


VITAMÍN "D"
Koni je dodán rybím tukem, lučním senem, sušenými kvasnicemi i pohybem na slunci. Nedostatek může způsobit rachitis (křivici).


VITAMÍN "E"
Je důležitý pro plodnost. Zdrojem je luční a vojtěškové seno, naklíčený oves,...


VITAMÍN "K"
Je důležitý pro srážlivost krve. Nedostatek způsobuje nedostatečnou srážlivost.


Rozpustné ve vodě

B - KOMPLEX
Je zdrojem vitamínu B1, B2, B6, B12, PP (kys. nikotinová). Najdeme je v sušených kvasnicích, zeleném krmivu, vojtěškovém a jetelovém seně.


VITAMÍN "C"
Zdrojem tohoto vitamínu jsou mladé rostliny, siláž, okopaniny,... Nedostatek způsobuje celkové zhoršení zdravotního stavu.

uzdy

25. června 2009 v 17:29 | bara |  uzdy
Uzdění
  • podle účelu využití koně máme několik druhů uzdění:
  • jezdecké
  • vozové
  • kočárové
  • soumarské
  • speciální
  • podle účinku na koně rozlišujeme uzdění:
  • OSTRÉ - používá se pro koně tvrdohubé, jsou to udidla ostrá, páková nebo pelhemy.
  • STŘEDNÍ - pro běžné použití snadno ovladatelných koní
  • TUPÉ - pro koně s citlivou hubou, používají se silná udidla
A podle počtu udidel rozlišujeme UZDEČKY a UZDY.



Uzdečka
  • je jednoduchým druhem uzdění. Běžně se používá při základním výcviku koní i jezdců, k běžnému ježdění, předvádění apod.

    Složení uzdečky:

    1. nátylník
    2. čelenka
    3. podhrdelník
    4. lícnice
    5. udidlo
    6. lícnice nánosníku
    7. nánosník
    8. otěže

    Někdy se používají nánosníky, které také rozlišujeme a to na anglické, hanoverské a křížový.

    Nánosník anglickýNánosník hanoverskýNánosník křížový

    Udidlo se skládá z udítka a dvou kroužků. Udidlo se má lehce dotýkat koutků, nesmí tlačit, stejně tak jako čelenka, nánosník a nátylník koně. Čím je udidlo tenčí, tím důrazněji působí na koně. Proto čím je kůň citlivější, tím musí být udidlo tlustší, popř. pokryto gumou nebo z umělé hmoty.


    UDIDLA A PÁKOVÁ UDIDLA

    Obyčejné udidloUdidlo obyčejné
    Dvakrát lomenéUdidlo dvakrát lomené
    Olivové udidloUdidlo olivové
    DéčkoUdidlo déčko
    Guriové udidloUdidlo guriové
    Slabé roubíčkovéUdidlo roubíčkové
    Pákové udidlo bez jazykového obloukuUdidlo pákové bez jazýčkového oblouku
    Pákové udidlo "S" s jazykovým obloukemUdidlo pákové s jazýčkovým obloukem
    Pákové udidlo s tzv. pumpovým udítkemUdidlo pákové s pumpovým udítkem
    PelhemPelhem
    Gumová podložka pod podbradní řetízekGumová podložka pod podbradní řetízek
    Kožená podložka pod podbradní řetízekKožená podložka pod podbradní řetízek
    Podbradní řetízekPodbradní řetízek

    Otěže mohou být z různých materiálů - gumové, plátěné, kožené, pletené, plátěné s koženými nášivkami...



    Uzda
  • nepoužívá se při výcviku mladých koní a jezdců
  • je nesložitějším druhem uzdění
  • páka působí na koně ostře a tím ho nutí k větší poslušnosti a umožňuje jezdci koně důraznější vedenía působení na koně.
  • udítko udidla je uprostřed vyklenuté tzv. ohby pro jazyk. Ramena páky jsou buď rovná nebo ve tvaru obráceného písmene "S".
  • podbradní řetízek bývá dlouhý 18 - 20 cm a zapíná se do háčků pákového udidla. Volnost mezi ním a hlavou by měla být asi 2 cm.
  • používá se ve vyšším stupni výcviku koně i jezdce, kdy mají již bohatší zkušenosti. Ve vyšších stupních drezurního ježdění je přímo předepsaným uzděním.

    Složení uzdy:

    1. podhrdelník
    2. nátylník
    3. čelenka
    4. lícnice páková
    5. lícnice stihlová
    6. nánosník
    7. pákové udidlo
    8. podbradní řetízek
    9. stihlové udidlo
    10. stihlové otěže
    11. pákové otěže

    Uzdečka Pelhem
  • je druhem uzdění, které bylo používáno zejména v armádě. Správně upravené udidlo - pelhem se může používat buď jako běžné stihlové udidlo, tak jako pákové udidlo při použití podbradního řetízku a dvou párů otěží.
  • v současné době se používá jen málo.

    Běžné vady a nedostatky uzdění
  • krátká čelenka - způsobuje přitahování nátylníku k uším. Muže způsobit odřeniny a hnisavé a bolestivé záněty.
  • krátký nánosník - způsobuje otlaky a odřeniny na nose. Pro citlivější koně se používá nánosník podšitý jemnější kůží (např. jelenicí).
  • vadné nebo nevhodné udidlo - bývá příčinou otlaků nebo poranění dásně a koutků.

čištění koně

25. června 2009 v 16:51 | bara |  potřeby a péče o koně a pro koně
Do práce
Při denním čištění se srst koně zbavuje špíny, různých nečistot a prachu. Hřívu a ocas je třeba důkladně pročesat. Čištění je záriveň i důležitou masáží, která uvolňuje svaly koně a podporuje prokrvení celého těla. Dávejte při čištění pozor na poranění, kožní choroby a nebo na nezvykle teplá či nateklá místa.
1. Máte všechno potřebné pohromadě, abyste mohli správně vyčistit vašeho koně? Potřebujete hřeblo (nejlépe gumové), rejžák, hrubý kartáč, žíněný kartáč a háček na kopyta. Uvažte koně pokud možno venku, abyste ani vy, ani on nevdechovali prach. Kromě toho se vykartáčovaný prach nebude snášet znovu na tělo koně! Nejdříve je třeba vyškrabat kopyta. Odstraňte nejhrubší špínu a pak vyškrabte střelkové rýhy. Odstraňte kamínky, které se v kopytu zaklínily a podívejte se, neční-li z rohoviny trn nebo hřebík. Přezkoušejte, zda podkova stále správně sedí.
2. Nyní přejíždějte hřeblem po krku, bocích, hřbetě a stehnech koně. Na břiše musíte být opatrní. Někteří koně jsou na těchto místech dost citliví. Pak je tedy vhodné využít plastikové hřeblo. Masírujte kůži krouživými pohyby. Touto masáží se srst postaví a prach a špína se z ní dají lépe vykartáčovat. Hřeblo pravidelně vyklepávejte na zem.
3. Potom okartáčujte rejžákem obzvlášť tvrdošíjnou špínu, kartáčujte také proti srsti. Na hlavě, za ušima a na nohou musíte být zvlášť opatrní. nezapoměňte koně vykartáčovat i pod hřívou, na břiše, na prsou, v ohbí pod spěnkami, na loktech a hleznech. Musíte však být opatrní, mnozí koně jsou citliví a nemají čištění rádi.
4. Na další čištění vezměte, poud stojíte na pravé straně koně, hřeblo do levé a kartáč do pravé ruky (na levé straně přesně naopak). Začněte nahoře u krku. Čistěte koně dlouhými tahy kartáčem a nakonec otřete kartáč o hřeblo, aby byl zase čistý. Tak postupně vykartáčujte koně po celém těle. Srst musí být úplně hladká a lesklá.
5. Hřívu kartáčujte rejžákem nebo plastovým hřeblem. Ocas musíte pročesat žíni po žíni. Pokud jsou v žíních uzlíky, opatrně je rukou rozpleťte. Teď je kůň kompletně vyčištěný a můžete ho osedlat. Kartáče i hřebla před uklizením dobře očistěte. Nezapomeňte, že po ježdění musíte koně ještě jednou vyhřebelcovat.
POZOR!Vyškrabování kopyt
Postavte se po straně vedle koně a sjíždějte mu rukou pomalu po přední nebo zadní noze dolů. Uchopte spěnkový kloub, táhněte ho nahoru a řekněte: "Nohu!" Když kůň nereaguje, můžete se mu také tělem opřít o rameno nebo bok, aby musel přesunout váhu na druhou nohu. Při zdvihání netahejte koni nohu do strany!
CO JE DOBRÉ VĚDĚT
Citliví koně
Mnozí koně jsou lechtiví a nemají rádi hřebelcování. Používejte místo železného hřebla hřbílka z gumy nabo plastu, jsou podstatně měkčí. Musíte být opatrní zejména na břiše koně, mnozí čtyřnozí kamarádi dávají zřetelně najevo, že si nepřejí, aby je na těchto místech někdo čistil...
Čištění vytváří důvěru
Čištění byste neměli brát jako něco obtěžujícího. Naopak je to dobrá příležitost,
jak si vybudovat úzký vztah s koněm. Většině koní se líbí, když je pečlivě čistíte.
Zároveň tak budete svého koně stále lépe poznávat a brzy budete vědět, co má rád
a co ne.Intenzivní péče o koně vytváří a neustále posiluje důvěru mezi koněm a jezdcem.
ČIŠTĚNÍ KOPYT OLEJEM- Tímto způsobem můžeme ošetřit jen jen dokonale čistá a suchá kopyta. I pak je účelné je ještě před natřením důkladně otřít utěrkou. Nikdy nepožíváme olej na zašpiněná kopyta, neboť nečistotu tím neodstraníme, ale pouze rozmažeme. Olejem natíráme celé kopyto směrem od patky ke korunce. Nanášíme poute slabou vrstvu oleje a řádně ji roztíráme. Tímto způsobem můžeme ošetřit i nášlapovou část kopyta, neboť tím na čas omezíme nalepování bláta či podestýlky.
ÚDRŽBA KARTÁČŮ-kartáče čistíme kovovým hřbílkem. Po čtyřech nebo pěti pročesání srsti přejedeme kartáčem po kovových lištách hřbílka. Rohem hřbílka ak opakovaně ťukneme ozem, aby vypadly nečistoty zachycené mezi lištami.( hřbílka se vyrábějí i ze deva a plastu, kovová však mají největší trvanlivost)

Potřeby k čištění


péče o kopyta

25. června 2009 v 16:31 | bara |  potřeby a péče o koně a pro koně
Před ježděním a po ježdění vyškrábeme kopyta kopytním háčkem. Přitom kontrolujeme, zdali v kopytech neuvízl kámen nebo jiný ostrý předmět. Pravidelnou kontrolou předcházíme nepříjemné tvorbě zánětů kopytní škáry. Při čištění kopyt se postavíme vedle koně a poklepáním na určitou nohu mu dáme najevo, že chceme aby ji zvedl. Zhruba jednou týdně věnujeme kopytům zvýšenou péči. Ošetříme je tak, že rýžovým kartáčem a vodou vydrhneme celá kopyta kromě citlivých korunek. Pomocí štětečku natřeme kopyta kopytním olejem. Tento olej chrání kopyta před vysycháním.

KOPYTO
U kopyt rozlišujeme následující části:
Z pohledu ze strany: korunkový okraj, což je horní část kopyta ihned pod osrstěnou částí končetiny, kopytní stěnu, která je přímo pod korunkovým okrajem, a nosný okraj, který je v kontaktu se zemí.
Z pohledu zespodu: kopytní patky, dále střední a vnější kopytní rýhy, které společně tvoří střelku, tlumí nárazy a zabraňují uklouznutí koně, kopytní rohovinu, nosný okraj, a bílou čáru, která je dobře vidět u koně s čerstvě ostrouhanými kopyty. Bílá čára se nachází podél nosného okraje a do toho místa se vtloukají podkováky pro připevnění podkovy.
OZUBY
Ozuby jsou kovové hroty, které se mohou zašroubovat do podkovy. Kůň, který má v podkovákách ozuby, nemůže tak snadno uklouznout na mokrém a kluzkém povrchu.
PODKOVÁNÍ
Pro podkování koně potřebujeme podkovy, kovářské hřebíky podkováky, speciální nářadí a dobrého podkováře. Nejprve se musí uvolnit podkováky a stará podkova se musí sejmout. Následně se kopyto zkrátí, vystrouhá a upraví. Podkova se musí upravit tak, aby přesně dosedla na kopyto koně. Pro tuto úpravu se podkova musírozžhavit a na kovadlině správně vytvarovat. Aby podkovář mohl podkovu dobře upevnit, potřebuje k tomu 6-8 podkováků. Tyto podkováky se musí kladivem zakovat do kopytní rohoviny přesně v místě bílé čáry. Pokud by se podkovák zakoval hlouběji, mohl by proniknout do "živé" části kopyta, což by mělo za následek silné kulhání koně. Pokud je však podkovák zakován před bílou čarou, podkova špatně drží a kůň ji může lehce ztratit. Špičky podkováků se musí po zakování opět objevit asi 2,5 cm nad nosným okrajem kopyta. Tyto vyčnívající špičky se až na malý kousíček uštípne a zbylé kousíčky se zahnou a zamáčknou do kopytní stěny.
Obrazek
Na obrázku vpravo je jednoduchý typ kopytního háčku.


potřeby pro úpravu koně

25. června 2009 v 16:25 | bara |  potřeby a péče o koně a pro koně
NŮŽKY
Pro úpravu koně používáme speciální nůžky se zaoblenými konci. Těmito nůžkami ostříháme dlouhé chlupy rostoucí na hrdle a chlupy, které přečnívají z ušních boltců. Také ta část hřívy, která roste na místě, kde leží nátylník uzdečky, můžeme ostříhat nakrátko. Hmatové chloupky okolo očí, pysků a nozder pouze zkrátíme. Tyto hmatové chloupky nesmíme zcela ustřihnout, neboť slouží pro lepší orientaci koně.
HŘEBÍNEK NA PROTRHÁVÁNÍ
Hřívu a kštici protrháváme speciálním hřebínkem. Správná délka hřívy je asi na jednu šířku dlaně. Protrhávat začínáme u kštice a pokračujeme směrem dolů ke kohoutku. Vezmeme vždy pramínek dlouhé hřívy a omotáme jej jednou kolem hřebínku. Krátkým a prudkým škubnutím pramínek následně vytrhneme. Bereme-li pokáždé tenký pramínek zvlášť, není to pro koně nijak bolestivé.
HOLÍCÍ STROJEK
Žíně, rostoucí po stranách kořene ocasu, se můžou protrhat, ostříhat nebo oholit strojkem. Dlouhé chlupy na nohách můžeme také oholit nebo ostříhat. Holícím strojkem lze dobře oholit chlupy přerůstající přes korunkový okraj kopyt. Spodek ocasu by měl dosahovat asi do poloviny zadních holení.
ZAPLÉTÁNÍ HŘÍVY
Na oficiálních závodech, výstavách a různých předvedeních bývá většinou povinné hřívu zaplétat. Nejprve hřívu pročešeme a navlhčíme mokrou houbu. Vlhká hříva se snadněji zaplétá. Copánky se pletou ze tří pramínků zhruba v rozmezí 5 cm. Upevnění copánků pomocí provázku nebo gumiček se nejlépe naučíme od někoho zkušeného.
HOLENÍ SRSTI
Běhěm podzimu začíná zejména těm koním, kteří jsou často na pastvině, poměrně rychle růst hustá zímní srst. Zimní srst koně chrání před zimními mrazy. Srst se dá oholit několika způsoby. Jezdecké koně holíme jinak než koně kočárové. Způsob holení záleží také na vkusu jezdce. Srst v místě, kam se pokládá sedlo, se neholí, neboť krátce zastřihnutá srst pod sedlem může koně nepříjemně dráždit. Pokud koni oholíme zimní srst, musíme mu do stáje dávat dvě tenké nebo jednu silnou deku, která mu nahradí oholenou zimní srst.
BLANKET CHIP
Nejméně radikální způsob holení je ve tvaru pokrývky. Oholí se břicho, plece a spodní část krku. Výsledek vypadá, jako by kůň měl na sobě danou pokrývku. Tento model se často používá zejméne v Anglii a tam se nazývá "blanket chip".

phar lap a mnohem víc

24. června 2009 v 14:45 | bara |  phar lap
Phar Lap
(4.10.1926 - 5.4.1932)
Night Raid
(1918 - ?)
Entreaty
(1920 - ?)
Radium
(1903 - ?)
Sentiment
(1912 - ?)
Winkie
(1912 - ?)
Prayer Wheel
(1905 - ?)
Bend OrTaiaSpearmintFlairWilliam The ThirdConjurePilgrim´s ProgressCatherine Wheel
Phar Lap... jméno dobře známé všem, kdo se alespoň trochu zajímají o koně a je úplně jedno, zda právě o dostihový sport. Dokonce si dovolím tvrdit, že o tomto fenomenálním ryzákovi slyšela i většina naprostých laiků. Phar Lap je prostě pojem. Miláček davů a tuze nenáviděn konkurencí. Jeho skon je obestřen rouškou tajemství a celý jeho život byl protkán až neuvěřitelnými událostmi. Phar Lap byl ve své době nejoblíbenější osobností v Austrálii a nebojím se použít slovo "osobnost" ve spojení s koněm, protože žádný člověk té doby (a možná dodnes...) nedosáhl v Austrálii tak nesmírné popularity a dokonce i nyní na ryzáka velkého vzrůstem i srdcem většina Australanů pohlíží jako na "svého Phar Lapa".
Tento článek berte jako vzdání pocty Phar Lapovi, jednomu ze skvělých "Big Redů", koni, který spoluutvářel australské dějiny...
Phar Lap je bez diskuzí jedním z nejslavnějších koní, kteří kdy na dostihových drahách běhali. Spolu s maďarskou Kincsem či americkým Man o´Warem zůstali navždy v srdcích nás všech, ač už jejich vlastní srdce dávno dobila. I dnes, více než 70 let po jeho skonu, se na Phar Lapa v Austálii nezapomnělo. Každý, kdo navštíví melbournské muzeum, si nenechá ujít nejznámější exponát - vypreparovaného Phar Lapa. Vypadá, jako by byl živý, jen vyskočit z vitríny a rozběhnout se vstříc dalšímu vítězství. Pouze když se pozorněji zadíváte do jeho očí, uvědomíte si, že jsou skleněné a nehybné a trochu zalitujete. Zalitujete, že jste se nenarodili o pár desítek let dříve. Slyšíte to? Ten typický mumraj, provázející dostihy, vůni koňského potu a ze všech stran hlasité skandování jména: "Phar Lap, Phar Lap, Phar Lap!" Pánové s cylindry na hlavě a dámy v nákladných róbách s kloboučky. Hlasatel právě předčítá jména startujících koní. Zavřete oči a přeneste se se mnou do Austrálie konce třicátých a začátku čtyřicátých let minulého století...

NAROZEN NA NOVÉM ZÉLANDU

Psal se rok 1926, když se čtvrtého říjnového dne v Timaru na Novém Zélandu u vlivného chovatele A. F. Robertse narodil na dráze nezvítězivší klisně Etreaty a hřebci Night Raid rezavý hřebeček. Dostal jméno Phar Lap. Jméno zní v překladu ze singhálštiny "blesk", jenže jako roční na dražbě Phar Lap na bleska rozhodně nevypadal. Byl kostnatý a přerostlý. Měřil rovných 173 cm, zatímco ostatní koně byli o 10 cm menší a vážil šest metráků, zatímco průměrná váha anglického plnokrevníka byla v té době 450 kg. Byl ohodnocen na 160 guineí (tehdy v přepočtu směšná částka 336 dolarů) a putoval od chovatele do Austrálie k chudému trenérovi Harrymu Telfordovi, který neustále čekal na svého životního koně. Věřil především v Phar Lapův dobrý rodokmen, který obsahoval skvělého Carbine, vítěze Melbourne Cupu roku 1890 a 33 z 42 dostihů, ve kterých startoval.

TELFORD A WOODCOCK

Phar Lap po příjezdu do Austrálie vypadal dosti nevábně. Po plavbě z Nového Zélandu byl ve špatné kondici a na hlavě měl bradavice. Jeho nový majitel Dave Davis s ním nechtěl mít nic společného. Tím spíš, když viděl Phar Lapa v pohybu. Nakázal Telfordovi, aby se té líné herky, která si do té doby vysloužila přezdívku Bobby nebo Bobby Boy, okamžitě zbavil. Jenže Harry se Phar Lapa nechtěl vzdát, cítil, že v něm "něco vězí". Jelikož sám neměl dost peněz aby si ho koupil, zaplatil ho napůl a usmlouval s Davisem tříletou splátku.
Valach se dostal do rukou osmnáctiletého ošetřovatele Toma Woodcocka, který sehrál v životě Phar Lapa daleko nejdůležitější roli. Tom, pozdější legendární australský trenér, měl Phar Lapa nesmírně rád a tato náklonnost byla oboustranná. Phar Lap například nechtěl žrát, dokud Tom nevešel do jeho boxu a nezačal ho hladit, nebo kartáčovat. Ryzák Toma poslušně následoval kamkoliv jako pejsek. Tyto scény všichni známe z filmu "Phar Lap". Phar Lap měl zřejmě naprosto bezproblémovou povahu, což dokládá fotka se synem Harryho Telforda, kde hoch sedí na neosedlaném koni. Z této i dalších fotek je patrné, že Phar Lap měl pravděpodobně problémy s předníma nohama, protože jak v dostizích, tak mimo ně měl na nohách neustále bandáže. K lidem byl vstřícný a sláva ho nijak nerozmazlila.

ZAČÁTKY VE ZNAMENÍ PROHER

Phar Lapova éra začala v roce 1929, v době, kdy celou zemi a většinou ostatního světa sužovala ekonomická krize. Lidé byli bez peněž a nevěřili ničemu. Práci nebylo lehké sehnat a navíc v té době lidé nedostávali podporu v nezaměstnanosti jako dnes. Na dráze se však objevil kůň, který dokázal znechucenému a bezradnému národu vlít do žil nový optimsmus...
Jako dvouletý se Phar Lap na dráze zvláště nepředvedl. Prohrál, co se dalo, skoro jako kdyby si hlídal svou poslední pozici. Startoval v pěti dostizích, z nichž byl 4x poslední a jen jednou vyhrál nad mizernou konkurencí. Harry Telford byl zklamaný, ale přesto se nevzdával víry v Phar Lapovy schopnosti. Všichni ostatní se mu za to posmívali.

ZÁZRAČNÁ PROMĚNA

Tříletý Phar Lap byl úplně jiný kůň. Z filmu si jistě všichni dobře pamatujeme onen moment, kdy Tom ukázal Phar Lapovi v tréninku "pocit z vítězství" i to, jak trenér Telford honil ryzáka až do úmoru po písečných dunách, aby z něj dostal lenost. Ať už byly tréninkové metody jakékoliv, nejpravděpodobnější asi bude, že Phar Lap jednoduše vyzrál. Nicméně i v obou předchozích verzích může být kousek pravdy.
Phar Lap se ve třech letech doslova "vyloupl". Z ošklového káčátka se stal vysoký, osvalený a vyrovnaný kůň. Sice v prvních čtyřech dostizích doběhl na nedotovaných místech, ale další starty, to už byla jiná muzika. Phar Lapův start v Derby byl doslova šokem pro všechny zúčastněné i diváky. Ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, se najednou začal posunovat dopředu, až nakonec zaujal první pozici. Běžel s takovou chutí a razancí, že všichni přestali sledovat ostatní koně a upírali pohledy jen k němu. A jaké to bylo překvapení, když Phar Lap s drtivou převahou a překypující energií zvítězil! Telford se dočkal a všichni hledali muže, kterému by mohli pogratulovat. Dokonce i doposud se od neohrabaného ryzáka distancující Davis k němu najednou našel cestu. Od té doby byl Phar Lap fovoritem všech dostihů, ve kterých startoval.
Phar Lap toho roku vyhrál 13 dostihů, z toho 5 klasických. Australané k němu vzhlíželi jako ke své "modle". Země zmítaná ekonomickou depresí konečně našla "něco", čemu mohla věřit, k čemu se mohla upnout. Vypuklo sázkové šílenství, každý si chtěl vsadit a vydělat snadno peníze. Protože Phar Lap byl jistotou. S každým dalším vítězstvím šel kurs na Phar Lapa dolů a vše došlo až tak daleko, že bookmakeři na něm odmítli vystavovat vůbec nějaký kurs. To je věc, která se už snad nemůže nikdy zopakovat!

ATENTÁT NA KONĚ

Sláva však měla i svou stinnou stránku. Protože byl Bobby až moc dobrý, začal představovat velkou hrozbu pro majitele ostatních koní a samozřejmě i pro zkorumpovaný australský dostihový spolek. Vůbec první atentát na koně v historii dostihového sportu (a myslím že dosud i poslední), se udál ve středu 1. listopadu 1930, pár dní před Melbourne Cupem. Černé auto sledovalo Toma Woodcocka na bílém poníku, který vedl šampiona z ranní procházky. Najednou výstřel! Poplašený Phar Lap naštěstí vyvázl bez zranění. Následovaly však výhrůžné dopisy a telefonáty. Phar Lap byl nucen opustit dosavadní působiště. Byl pečlivě ukryt před zraky všech a jak se blížil Melbourne Cup, všichni se ptali, kam se Phar Lap poděl. Dokonce i v sobotu, v den Melbourne Cupu, nebyl Phar Lap pořád na místě určení. Atmosféra na závodišti houstla a zraky všech se upíraly k vjezdové bráně. Zdržení bylo způsobeno tím, že záškodníci si Phar Lapa nakonec našli. Aby mu znemožnili startovat v Melbourne Cupu, odpojili proud a zničili motor auta převážejícího Phar Lapa ke startu v prestižním závodě. Ale Phar Lap se na start dostihu nakonec postavil. Konečně přijíždí přepravník doprovázen ozbrojenou eskortou. Z něj vybíhá pár minut před startem dostihu Phar Lap s Tomem Woddcockem a 92 tisíc lidí na tribunách vstává a aplauduje... Phar Lap i přes zátěž 62,5 kg (víc nikdy žádný čtyřletý kůň v 69leté historii dostihu nenesl) vyhrál a davy opět jásaly. Vždyť většina z nich přišla na "svého" Phar Lapa.
Nyní mi dovolte krátké odbočení. Phar Lap je znám především díky obrovským zátěžím, které mu byly nakládány na záda. Australský dostihový spolek to omlouval tím, že "chrání" dostihový sport, protože jinak by do dostihu, ve kterém byl zapsán Phar Lap, nikdo svého koně nepřihlásil. Uvědomme si však, že ve sportu by mělo jít především o zdraví koně a tudíž každý počin zaměřený proti zájmu koně by měl být považován za naprosto nepřípustný a nemorální. Z tohoto si můžeme udělat obrázek o zkorumpovanosti tehdejší "elitní dostihové společnosti".

THE RED TERROR

Majitelé koní také nebyli vždy rádi, že Phar Lap, zvaný též "The Red Terror", v dostihu poběží. Museli za koně zaplatit přihlášku do dostihu a šance, že zvítězí v dostihu, ve kterém běží Phar Lap, byly takřka nulové. Například ve třech Melbeurne Cupech, ve kterých startoval Phar Lap, byla neobvykle malá startovní pole - 14 koní v roce 1929, 15 koní v roce 1930 a 14 koní v roce 1931. Na rozdíl od standardně početného startovního pole, které obvykle čítalo 20 až 30 koní...
Přes obrovské zátěže Phar Lap vyhrával pokaždé stejným stylem. Naprosto spolehlivě útočil ze zálohy, šel do vedení a vybudoval si náskok. S hlavou hrdně vztyčenou a ušima vzpřímenýma se, pěkně "sbalen" jezdcem, vřítil vítězně do cíle. Nebudu zde rozepisovat jednotlivá vítězství, to by nemělo smysl. Nakousnu však jednu prohru, kterou utrpěl, dle mého mínění, Phar Lap zcela zbytečně. Všeobecný názor panuje ten, že byl Phar Lap posílán do zbytečně mnoha startů, jako kdyby se Telford nemohl nabažit. Naříklad jako čtyřletý vyhrál Phar Lap čtyři dostihy během jediného týdne, mezi nimi i zmiňovaný Melbourne Cup 1931. Telford přihlásil Phar Lapa do Melbourne Cupu i o rok později, roku 1932. Tam byl zatížen neuvěřitelnými 69 kilogramy. Byl poražen, doběhl osmý, když vítězem se stal kůň White Nose, nesoucí pouhých 44 kg! Toto si Phar Lap opravdu nezasloužil! Nutno podotknout, že Telford už v životě na koně Phar Lapových kvalit nenarazil a tréninkové středisko, které si z výdělků za Phar Lapa postavil, později zkrachovalo a Telford zemřel jako chudý muž. Jeho hvězda zhasla s Phar Lapovou smrtí...

TRIUMF V AMERICE

Když už neměl Phar Lap v Austrálii co dokazovat, rozhodl se Telford přeplavit ho do Ameriky, aby se utkal s místní špičkou. Jako trenér jel s koněm Tom Woodcock a žokej Billy Eliot (tradičním Phar Lapovým jezdcem byl však Jim Pike - vyhrál s ním 27 dostihů z 30 startů). 15. ledna 1932 stanul Phar Lap na americké půdě - v San Franciscu. Po dvouměsíční aklimatizaci nastoupil na start Aqua Caliente Hadicapu (20. března 1932), ve kterém vítěz inkasoval 50 000 dolarů. Valach nebyl zcela v pořádku, měl zraněné kopyto, ale přesto nastoupil. V průběhu dostihu se rána otevřela a obvazem začala prosakovat krev. Ostrou bolstí trýzněný Phar Lap se však osmdesát metrů před cílem prodral do čela a svou pozici už nepustil. Nejenže vyhrál, ale současně i překonal traťový rekord na 2 km (skvělých 2:02, 4/5). Výkon australského koně si podmanil celou Ameriku, která mu dokonce předpovídala, že se stane nejbohatším koněm světa. Rovněž se tvrdilo, že byl nejlepším koněm, co kdy vstoupil na americkou půdu.

ZÁHADNÁ SMRT

Jenže vše dopadlo jinak. Za pouhých pár dní Phar Lap zemřel. Bylo to v úterý, 5. dubna 1932. Toho dne v půl páté ráno kůň nevypadal dobře. A tak Tom Woodcock zavolal veterináře Williama Nielsona, který přijel z Austrálie jako Phar Lapův "osobní lékař". Jenže kůň na tom byl stále hůře, proto byl přivolán další veterinář. Pomoci však již Phar Lapovi nedokázali. Zemřel krátce po poledni. Nešťastný Tom se vrhnul na dosud teplé koňské tělo a plakal a plakal...
Okolnosti smrti byly tak záhadné, že se dnes nikdo nespokojí s verdiktem: kolika. Celý svět obletěla smutná zpráva a zarmoucení fanoušci dokonce zaslali australské vládě petici, aby vyhlásila za zabití Phar Lapa Americe válku. Poněkud přehnané, ale ukazuje to, kolik Phar Lap ve své době znamenal.
Hypotéz o příčině smrti je hodně, včetně otravy arzénem či přepracování. Pitva nic neprokázala. Dostihové podsvětí skrupulemi rozhodně netrpělo, koně však mohl zabít kdokoliv - bookmakeři, majitelé jiných koní, někdo, kdo záviděl. Pravděpodobně se však jednalo jako vždy o peníze, pro které jsou mnozí schopni zabít nejen koně...

VELKÝ KŮŇ S VELKÝM SRDCEM

Nakonec Phar Lap opět stanul na australské půdě. S neobyčejnou láskou a jemností byl vypreparován a dnes ho můžete vidět v Melbournském muzeu, kde ho ročně přijde obdivovat asi 100 tisíc lidí. Nebyl to jen tak obyčejný kůň. Jeho bojovné srdce vážilo 14 liber (tj. 6,3 kg) - pro srovnání - srdce průměrného plnokrevníka váží 9 liber. U žádného jiného plnokrevníka nikdy nebylo nalezeno tak velké srdce. Rovněž se dává do spojitosti tepová frekvence s výkonností. Obvykle koně s vyšší tepovou frekvencí, což byl i případ Phar Lapa, bývají výkonnější.
O Phar Lapovi byl natočen film a sepsána spousta knih. I dnes je považován za jednoho z nejlepších koní, co vkročili na americkou půdu a ačkoliv v Americe startoval pouze jednou, v anketě 100 nejlepších koní USA 20. století obsadil 22. místo. Phar Lap startoval v 51 dostizích, z nichž 37 vyhrál, 3x byl druhý a 2x třetí - nehledě na zátěž. Vydělal 66 738 liber (133 476 dolarů). Byl neuvěřitelně rychlý a překonal nejeden traťový rekord.
Ještě teď mám v uších slova rozhovoru mezi Tomem Woodcockem a Telfordem: "Už se na to nemůžu dívat," tvrdil Tommy, když Telford znovu a znovu posílal Phar Lapa do dostihů. "Tak proč pořád vyhrává, když je podle tebe unavený?" odpověděl Telford. A Tom na to: "Protože má takové srdce." Ano, Phar Lap opravdu měl TAKOVÉ srdce!

EPILOG

V melbournském muzeu je po otvírací době. Uklízeč zametá podlahu kolem vitríny, ve které nehybně stojí Phar Lap. Ryzá srst se leskne, stejně tak i nehybné oči. Za chvíli uklízeč dokončí svou práci a zhasne světla. Na neživé koňské tělo padne tma. Jsou vidět pouze siluety a slyšet vzdalující se kroky. Pak šramocení klíčů v zámku. A pak už jen ticho a tma. Velký Phar Lap zůstal sám. Avšak my víme, že nikdy neupadne v zapomnění. Druhý den ráno se opět otevřou dveře a davy lidí ho přijdou obdivovat. Nejeden z nich, stejně jako mnozí před ním, zalituje, že se nenarodil o pár desítek let dříve...
"… a Phar Lap probíhá cílem jako první!" jásá hlasatel. Velký ryzák vbíhá do cíle a lidé na tribunách šílí. Vzduchem lítají čepice a tikety těch, kteří si vsadili na správného koně i těch, kteří si mysleli, že to tentokrát Phar Lapovi konečně nevyjde. Děti nadšeně tleskají a dámy kroutí barevnými slunečníky... Nyní už můžete otevřít oči. Právě jste prožili nevšední příběh koně, který byl tak, tak... jiný než všichni ostatní.

Kompletně VŠECHNY Phar Lapovy starty:

Dvouletý (5 startů - 1x první místo, 4x neumístěn)
  • 23. února 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Nursery Handicap
  • 2. března 1929 - neumístěn - Hawkesbury Two-Year-Old Handicap
  • 16. března 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Nursery Handicap
  • 1. dubna 1929 - neumístěn - AJC Waster Stakes
  • 27. dubna 1929 - 1. místo - STC (Rosehill) Maiden Juvenile Handicap
Tříletý (20 startů - 13x první místo, 1x druhé místo, 2x třetí místo, 4x neumístěn)
  • 3. srpna 1929 - neumístěn - AJC (WF) Denham Court Handicap
  • 17. srpna 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Three-Year-Old Handicap
  • 24. srpna 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Three & Four-Year-Old Handicap
  • 31. srpna 1929 - neumístěn - AJC (WF) Warwick Stakes
  • 14. září 1929 - 2. místo - AJC Chelmsford Stakes
  • 21. září 1929 - 1. místo - STC Rosehill Guineas
  • 5. října 1929 - 1. místo - AJC Derby na 1 1/2 míle v čase 2:31 1/4 (rekord)
  • 9. října 1929 - 1. místo - AJC Craven Plate na 1 1/4 míle
  • 2. listopadu 1929 - 1. místo - VRC Victoria Derby na 1 1/2 míle v čase 2:31 1/4 (rekord)
  • 5. listopadu 1929 - 3. místo - VRC Melbourne Cup na 2 míle
  • 15. února 1930 - 3. místo - VATC St George Stakes
  • 1. března 1930 - 1. místo - VRC St Leger Stakes
  • 6. března 1930 - 1. místo - VRC Governors Plate na 1 1/2 míle
  • 8. března 1930 - 1. místo - VRC King´s Plate na 2 míle
  • 12. dubna 1930 - 1. místo - AJC (WF) Chipping Norton Stakes na 1 1/4 míle
  • 19. dubna 1930 - 1. místo - AJC St Leger Stakes
  • 23. dubna 1930 - 1. místo - AJC Cumberland Stakes
  • 26. dubna 1930 - 1. místo - AJC Plate na 2 1/4 míle
  • 10. května 1930 - 1. místo - SAJC Elder Stakes
  • 17. května 1930 - 1. místo - SAJC King´s Cup na 1 1/2 míle
Čtyřletý (16 startů - 14x první místo, 2x druhé místo)
  • 30. srpna 1930 - 2. místo - AJC (WF) Warwick Stakes na 1 míli
  • 13. září 1930 - 1. místo - AJC Chelmsford Stakes
  • 20. září 1930 - 1. místo - STC (Rosehill) Hill Stakes na 1 míli
  • 4. října 1930 - 1. místo - AJC Spring Stakes na 1 1/2 míle
  • 8. října 1930 - 1. místo - AJC Craven Plate na 1 1/4 míle
  • 11. října 1930 - 1. místo - AJC Randwick Plate na 2 míle
  • 25. října 1930 - 1. místo - Moonee Valle W.S.COx Plate
  • 1. listopadu 1930 - 1. místo - VRC Melbourne Stakes na 1 1/4 míle
  • 4. listopadu 1930 - 1. místo - VRC Melbourne Cup na 2 míle
  • 6. listopadu 1930 - 1. místo - VRC Linlithgow Stakes na 1 míli
  • 8. listopadu 1930 - 1. místo - VRC C.B.Fisher Plate na 1 1/2 míle
  • 14. února 1931 - 1. místo - VATC St George Stakes
  • 21. února 1931 - 1. místo VATC Futurity Stakes
  • 28. února 1931 - 1. místo - VRC Essendon Stakes na 1 1/4 míle
  • 4. března 1931 - 1. místo - VRC King´s Plate na 1 1/2 míle
  • 7. března 1931 - 2. místo - VRC C.M.Lloyd Stakes na 1 míli
Pětiletý (10 startů - 9x první místo, 1x osmé místo)
  • 25. srpna 1931 - 1. místo - Williamstown Underwood Stakes na 1 míli
  • 5. září 1931 - 1. místo - VATC Memsie Stakes na 1 míli
  • 19. září 1931 - 1. místo - STC (Rosehill) Hill Stakes na 1 míli
  • 3. října 1931 - 1. místo - AJC Spring Stakes na 1 1/2 míle
  • 7. října 1931 - 1. místo - AJC Craven Plate na 1 1/4 míle
  • 10. října 1931 - 1. místo - AJC Randwick Plate na 2 míle
  • 24. října 1931 - 1. místo - Moonee Valley W.S.Cox Plate
  • 31. října 1931 - 1. místo VRC Melbourne Stakes na 1 1/4 míle
  • 3. listopadu 1931 - neumístěn (osmý) - VRC Melbourne Cup s obrovskou zátěží
  • leden 1932 - přeprava do USA
  • 20. března 1932 - 1. místo - Aqua Caliente Handicap na 1 1/4 míle v traťovém rekordu

co je parkur+stupně a stupnice

15. června 2009 v 16:14 | bara |  parkur
Parkur

Při parkurovém skákání jde o to, projet celou dráhu s překážkami co nejlépe, tzn. bez trestných bodů, a v co nejlepším čase. V tomto druhu sportu musí jezdec prokázat souhru s koněm, velmi dobré vedení koně a v neposlední řadě také správný sed jezdce na koni i při skákání.
V parkuru existuje několik stupňů obtížnosti. Od nejlehčího ZM, po nejtěžší TT. Každý stupeň má danou výšku překážek, přes které kůň skáče. V tomto stupni může být překážka nanejvýš o 10 cm vyšší než je požadovaná výška stupně obtížnosti. Např. v stupni L může být překážka nanejvýš 130 cm (120+10 cm).
Zde je přehled všech stupňů obtížnosti:
ZM - 90 cm
Z - 100 cm
ZL - 110 cm
L - 120 cm
S - 130 cm
ST - 140 cm
T - 150 cm
TT - 160 cm
Když se stane, že kůň překážku nepřeskočí nebo odmítne poslouchat jezdce, dostává trestné body nebo je vyloučen. Samozřejmě na tyto penalizace jsou tabulky.

Jelikož stupnic penalizací je více, následující přehled je podle stupnice A:
shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
1. odmítnutí poslušnosti = 3 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 6 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo obou = vyloučení
překročení časového limitu za každou započatou vteřinu = 1 trestného bodu, při rozeskakování = 1 trestný bod

Podle stupnice C, která se používá na většině světových soutěžích v parkuru:
shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
1. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo koně = vyloučení

V parkurovém skákání se požívají různé druhy překážek. Existují dva základní druhy překážek: kolmé skoky a oxery.

phar lap

13. června 2009 v 18:26 | bara |  phar lap
Phar Lap je pojem. Miláček davů... nenáviděn konkurencí. Phar Lap je bez diskuzí jedním z nejslavnějších koní, kteří kdy na dostihových drahách běhali. I dnes po více než 70 letech po jeho skonu, se na něj v Austrálii nezapomělo. Každý kdo navštíví melbournské muzeum, si nenechá ujít nejznámější exponát - vypreparovaného Phar Lapa. Vypadá jako by byl živý, jen vyskočit z vitríny a rozběhnout se vstříc dalšímu vítězství. Pouze když se podíváte do jeho očí, uvědomíte si, že jsou skleněné a nehybné a trochu zalitujete. Zalitujete, že jste se nenarodili o pár desítek let dříve....
Psal se rok 1926, když se čtvrtého říjnového dne v Timaru na Novém Zélandu u vlivného chovatele A.F.Robertse narodil na dráze nezvítězivší klisně Etreaty a hřebci Night Raid rezavý hřebeček. Dostal jméno Phar Lap. Jméno zní v překladu ze sighálštiny "blesk", jenže jako roční na dražbě Phar Lap na bleska rozhodně nevypadal. Byl kostnatý a přerostlý. Měřil rovných 173 cm, zatímco ostatní koně byli o 10 cm menší a vážil šest metráků, zatímco průměrná váha anglického plnokrevníka byla v té době 450 kg. Byl ohodnocen na 160 guineí (tehdy v přepočtu směšná částka 336 dolarů) a putoval od chovatele do Australie k chudému trenérovi Harrymu Telfordovi, který neustále čekel na svého životního koně. Věřil především v Phar Lapuv dobrý rodokmen, který obsahoval skvělého Carbine, vítěze Melbourne Cupu roku 1890 a 33 z 42 dostihů, ve kterých startoval. Phar Lap po příjezdu do Australie vypadal dosti nevábně. Po plavbě z Nového Zélandu byl ve špatné kondici a na hlavě měl bradavice. Jeho nový majitel Dave Davis a ním nechtěl mít nic společného. Tím spíš, když viděl Phar Lapa v pohybu. Nakázal Telfordovi, aby se té líné herky, která si do té doby vysloužila přezdívku Bobby nebo Bobby Boy, okamžitě zbavil. Jenže Harry se Phar Lapa nechtěl vzdát, cítil, že v něm "něco vězí". Jelikož sám neměl dost peněz aby si ho koupil. Zaplatil ho napůl a usmlouval s Davisem tříletou splátku. Valach se dostal do rukou osmnáctiletého ošetřovatele Toma Woodcocka, který sehrál v životě Phar Lapa daleko nejdůležitější roli. Tom, pozdější legendární australský trenér, měl Phar Lapa nesmírně rád a tato náklonost byla oboustraná. Phar Lap například nechtěl žrát, dokud Tom nevešel do jeho boxu a nezačal ho hladit, nebo kartáčovat. Ryzák Toma poslušně následoval kamkoliv jako pejsek. Phar Lap měl zřejmě naprosto bezproblémovou povahu, což dokládá fotka se synem Harryho Telforda, kde hoch sedí na neosedlaném koni. Z této i dalších fotek je patrné, že Phar Lap měl pravděpodobně problémy s předníma nohama, protože jak v dostizích, tak mimo ně měl na nohách neustále bandáže. K lidem byl vstřícný a sláva ho nijak nerozmazlila.
Phar Lapova éra začala v roce 1929, v době, kdy celou zemi a většinu ostatního světa sužovala ekonomická krize. Lidé byli bez peněz a nevěřili ničemu. Práci nebylo lehké sehnat a navíc v té době lidé nedostávali podporu v nezaměstnanosti jako dnes. Na dráze se však objevil kůň, který dokázal znechucenému a bezradnému národu vlít do žil nový optimismus...
Jako dvouletý se Phar Lap na dráze zvláště nepředvedl. Prohrál, co se dalo, skoro jako by si hlídal svoji poslední pozici. Startoval v pěti dostizích, z nichž byl 4 x poslední a jen jednou vyhrál nad mizernou konkurencí. Harry Telford byl zklamaný, , ale přesto se nevzdával víry v Phar Lapovy schopnosti. Všichni ostatní se mu za to posmívali.
Tříletý Phar Lap byl úplně jiný kůň. Z filmu si jistě všichni dobře pamatujeme onen moment, kdy Tom ukázal Phar Lapovi v tréninku "pocit vítězství" i to, jak trenér Telford honil ryzáka až do úmoru po písečných dunách, aby z něj dostal lenost. Ať už byly tréninkové metody jakékoliv, nejpravděpodobnější asi bude, že Phar Lap jednoduše vyzrál. Nicméně i v obou předchozích verzích může být kousek pravdy. Phar Lap se ve třech letech doslova "vyloupl". Z ošklivého káčátka se stal vysoký, osvalený a vyrovnaný kůň. Sice v prvních 4 dostizích doběhl na nedotovaných místech, ale další starty, to už byla jiná muzika. Phar Lapuv start v Derby byl doslova šokem pro všechny zúčasněné i diváky. Ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, se najednou začal posunovat dobředu, až nakonec zaujal první pozici. Běžel s takovou chutí a razancí, že všichni přestali sledovat ostatní koně a upírali pohledy jen k němu. A jaké to bylo překvapení, když Phar Lap s drtivou převahou a překypující enegrgií zvítězil! Telford se dočkal a všichni hledali muže, kterému by mohli pogratulovat. Dokonce i doposud se od neohrabaného ryzáka distancuící Davis k němu najednou našel cestu. Od té doby byl Phar Lap favoritem všech dostihů, ve kterých startoval. Phar Lap toho roku vyhrál 13 dostihů, z toho 5 klasických. Australané k němu vzhlíželi jako k své modle. Vypuklo sázkové šílenství, každý si chtěl vsadit a vydělat snadno peníze. Protože Phar Lap byl jistotou. S každým dalším vítězstvím šel kurz na Phar Lapa dolů a vše došlo až tak daleko, že bookmakeři na něj odmítli vystavovat vůbec nějaký kurs. To je věc, která se už snad nikdy nemůže zopakovat!
Sláva měla však i svou stinou stránku. Protože byl Bobby až moc dobrý, začal představovat velkou hrozbu pro majitele ostatních koní a samozřejmě i pro zkorumpovaný australský dostihový spolek. Vůbec první atentát na koně v historii dostihového sportu se udál ve středu 1.listopadu 1930, pár dní před Melbourne Cupem. Černé auto sledovalo Toma Woodcocka na bílém poníku, který vedl šampiona z ranní procházky. Najednou výstřel! Poplašený Phar Lap naštěstí vyvázl bez zranění. Následovaly však hrůzné telefonáty a dopisy. Phar Lap byl nucen opustit dosavadní působiště. Byl pečlivě ukryt před zraky všech a jak se blížil Melbourne Cup, všichni se ptali, kam se Phar Lap poděl. Dokonce i v sobotu, v den Melbourne Cupu, nebyl Phar Lap pořád na místě určení. Atmosféra na závodišti houstla a zraky všech se upíraly k vjezdové bráně. Zdržení bylo způcsobeno tím, že záškodníci si Phar Lapa nakonec našli. Aby mu znemožnili startovat, odpojili proud a zničili motor auta převážejícího Phar Lapa ke startu v prestižním závodě. Přesto se nakonec na start dostihu postavil. Konečeně přijíždí přepravník doprovázen ozbrojenou eskortou. Z něj vybíhá pár minut před startem dostihu Phar Lap s Tome Woodcockem a 92 tisíc lidí na tribunách vstává a aplauduje... Phar Lap i přes zátěž 62,5 kg (víc nikdy žádný čtyřletý kůň v 69 leté historii dostihu nenesl) vyhrál a davy opět jásaly. Vždyť většina z nich přišla na "svého" Phar Lapa.
Phar Lap je znám především díky obrovským zátěžím, které mu byly nakládány na záda. Australský dostihový spolek to omlouval tím, že "chrání" dostihový sport, protože jinak by do dostihu, ve kterém byl zapsán Phar Lap, nikdo svého koně nepřihlásil. Majitelé koní také nebyli vždy rádi, že Phar Lap, zvaný též "The Red Terror", v dostihu poběží. Museli za koně zaplatit přihlášku do dostihu a šance, že zvítězí v dostihu ve kterém běží Phar Lap byly takřka nulové. Například ve třech Melbourne Cupech, ve kterých startoval Phar Lap, byla neobvykle malá startovní pole.Přes obvyklé zátěže Phar Lap vyhrával pokaždé stejným stylem. Naprosto spolehlivě útočil ze zálohy, šel do vedení a vybudoval si náskok. S Hlavou hrdě vztyčenou a ušima vzpřímenýma se, pěkně "sbalen" jezdcem, vřítil vítězně do cíle. Phar Lap utrpěl jednu prohru, která byla podle mínění zbytečná. Všeobecný názor panuje ten, že byl posílán do zbytečně mnoha startů, jako by se Telford nemohl nabažit. Například jako čtyřletý vyhrál čtyři dostihy během jediného týdne, mezi nimi i zmiňovaný Melbourne Cup 1931. Telford přihlásil Phar Lapa do Melbourne Cupu i o rok později, roku 1932. Tam byl zatížen neuvěřitelnými 69 kilogramy. Byl poražen, doběhl osmý, když vítězem se stal kůň White Nose, nesoucí pouhých 44 kg! Toto si Phar Lap opravdu nezasloužil! Nutno podotknout že Telford už v životě na koně Phar Lapových kvalit nenarazil a tréninkové středisko, které si z výdělků za Phar Lapa postavil, později zkrachovalo a Telford zemřel jako chudý muž. Jeho hvězda zhasla s Phar Lapovou smrtí...
Když už neměl Phar Lap v Australii co dokazovat, rozhodl se Telford přeplavit ho do Ameriky, aby se utkal s místní špičkou. Jako trenér jel s koněm Tom Woodcock a žokej Billie Eliot (tradičním jezdcem byl však Pike). 15.ledna 1932stanul Phar Lap na americké půdě - v San Franciscu. Po dvou měsíční aklimatizaci nastoupil na start Aqua Caliente Handicapu, ve kterém vítěz inkasoval 50 000 dolarů. Valach nebyl zcela v pořádku, měl zraněné kopyto, ale přesto nastoupil. V průběhu dostihu se rána otevřela a obvazem začala prosakovat krev. Ostrou bolestí trýzněný Phar Lap se však 80 metrů před cílem prodral do čela a svou pozici už nepustil. Nejenže vyhrál, ale současně i překonal traťový rekord na 2 km (skvělých 2:02). Výkon australského koně si podmanil celou Ameriku, která mu dokonce předpovídala, že se stane nejbohatším koněm světa. Rovněž se tvrdilo, že byl nejlepším koněm co kdy vstoupil na americkou půdu.
V úterý 5.dubna 1932 v půl páte ráno Phar Lap nevypadá dobře. A tak Tom Woodcock zavolal veterináře Williama Nielsona, který přijel z Australie jako Phar Lapův osobní lékař. Jenže kůň na tom byl čím dál hůře, proto byl přivolán další veterinář. Pomoci však již Phar Lapovi nedokázali. Zemřel krátce po poledni. Nešťastný Tom se vrhl na dosud teplé koňské tělo a plakal a plakal...
Okolnosti smrti byly tak záhadné, že se dnes nikdo nespokojí s verdiktem: kolika. Celý svět obletěla smutná zpráva a zarmoucení fanoušci dokonce zaslali australské vládě petici, aby vyhlásila za zabití Phar Lapa Americe válku. Poněkud přehnané, ale ukazuje to, kolik Phar Lap ve své době znamenal. Hypotéz o příčině smrti je hodně, včetně otravy arzénem či přepracování. Pitva nic neprokázala. Dostihové podsvětí skrupulemi rozhodně netrpělo, koně však mohl zabít kdokoliv - bookmakeři, majitelé jiných koní, někdo, kdo záviděl. Pravděpodobně se však jednalo, jako vždy o peníze, pro které jsou mnozí schopni zabít nejen koně...
Nakonec Phar Lap opět stanul na australské půdě. S neobyčejnou láskou a jemností byl vypreparován a dnes ho můžete vidět v Melbournském muzeu, kde ho příjde ročně obdivovat asi 100 tisíc lidí. Nebyl to jen tak obyčejný kůň. Jeho bojové srdce vážilo 14 liber (tj. 6,3 kg) - pro srovnání - srdce průměrného plnokrevníka váží 9 liber. U žádného jiného plnokrevníka nikdy nebylo nalezeno tak velké srdce. Rovněž se dává do spojitosti tepová frekvence s výkonností. Obvykle koně s vyšším tepovou frekvencí, což byl i případ Phar Lapa, bývají výkonnější.
O Phar Lapovi byl natočen film a sepsána spousta knih. I dnes je považován za jednoho z nejlepších koní, co vkročili na americkou půdu a ačkoliv v Americe startoval jenom jednou, v anketě 100 nejlepších koní USA 20. století obsadil 22. místo. Phar Lap startoval v 51 dostizích, z nichž 37 vyhrál, 3x byl druhý a 2x třetí - nehledě na zátěž. Vydělal 66 738 liber (133 476 dolarů). Byl neuvěřitelně rychlý a překonal nejeden traťový rekord.
Ještě teď mám v uších slova rozhovoru mezi Tomem Woodcockem a Telfordem: "Už se na to nemůžu dívat", tvrdil Tom, když Telford znovu a znovu posílal Phar Lapa do dostihů. "Tak proč pořád vyhrává, když je podle tebe unavený?" odpoveděl Telford. A Tom na to: "Protože má takové srdce." Ano, Phas Lap opravdu měl TAKOVÉ srdce! V melbournském muzeu je po zavírací době. Uklizeč zametá podlahu kolem vytríny, ve které nehybně stojí Phar Lap. Ryzá srst se leskne, stejně tak i nehybné oči. Za chvíli uklizeč dokončí svou prá¨ci a zhasne světla. Na neživé koňské tělo padne tma. Jsou vidět pouze siluety a slyšet vzdalující se kroky. Pak šramocení klíče v zámku. A pak už jen ticho a tma. Velký Phar Lap zůstal sám. Avšak my víme, že nikdy neupadne v zapomění. Druhý den ráno se opět otevřou dveře a davy lidí ho příjdou obdivovat. Nejeden z nich, stejně jako mnozí před ním, zalituje, že se nenarodil o pár desítek let dříve...

dostihová legenda-ŽELEZNÍK

12. června 2009 v 16:32 | bara |  železník
sport_dostihy_velka pardubicka_zeleznik
Železníkův životní příběh až nápadně splývá s kariérou muže, s kterým společně vstoupili mezi legendy dostihového sportu. Na svět přišel tento anglický plnokrevník v hřebčíně v Šamoríně 29. dubna 1978, tedy ve stejné době, kdy ve stáji ve Světlé Hoře u Bruntálu začal se závoděním nový nadaný jezdec - Josef Váňa.
V říjnu 1979 koupila nenápadného ryzáka za 120 tisíc korun stáj Agrochemického podniku ve Slavkově u Brna. Zde ale jeho kariéra málem skončila dřív, než skutečně začala. Železník se po nevýrazné první závodní sezoně zranil ve výběhu a výsledkem bylo vypadávání kolena na zadní noze. O to, že neskončil na jatkách, se nejvíce zasloužil tamní trenér Josef Miška, který trpělivou léčbou koně problémů s kloubem zbavil.
Železník byl přesto na prodej. V roce 1982 ho Miška nabídl právě Váňovi, který sháněl koně pro svého kolegu, a Železník putoval do Světlé Hory. Byl to risk, neboť byl prodán jako neperspektivní zvíře. Lacino, za pouhých 90 tisíc korun. Cesty Železníka a Váni, jemuž byl svěřen, se trvale spojily v roce 1987 a ještě téhož podzimu začala nová dvojice hýbat historií Velké pardubické.
Železníkova kariéra skončila při tréninku, když si zlomil korunkovou kost
Váňa, jediný pětinásobný vítěz pardubické steeplechase, zvítězil v sedle Železníka čtyřikrát: v letech 1987-89 a 1991. Za příznivějších okolností nemuselo zůstat jen u tohoto čísla, jenže v roce 1990, při stém ročníku Velké, žokej z Železníka spadl.
box_sport_dostihy_josef vana
Za dva roky vběhla pod kopyta startovního pole skupina extrémních ochránců koní a osm koní z rozhozeného stáda popadalo na Taxisu, včetně favorizovaného Železníka. Nikdo tehdy netušil, že to byl jeho poslední ročník. Krátce nato si během tréninku zlomil korunkovou kost na zadní noze.
Se závody byl konec a slavný kůň si odešel užívat zasloužený "důchod". Ve Světlé Hoře se trojnásobný nejlepší kůň České republiky a držitel 30 vítězství stal obletovanou hvězdou i turistickou atrakcí.
Žokej Josef Váňa: Takový kůň se narodí jednou za sto let. Byl úžasná osobnost
Váňa, s nímž Železník vytvořil hrdinnou dvojici, přiznal, že začátky s jeho svěřencem nebyly jednoduché: "Než se dopracoval k profesionalitě, byl Železník línej a ze začátku hrozně těžkej kůň. Také jsem nepatřil mezi jeho oblíbence, protože musel poslouchat."
Jinak ale nedal na ryzáka nikdy dopustit: "Takový kůň se narodí jednou za sto let. Úžasná osobnost. Ve středu trénoval s dětmi na jízdárně půlmetrový skok a v neděli skočil brilantně Taxis," řekl VÁŇA.

parkurové překážky

12. června 2009 v 8:34 | bara |  parkur
Kolmé skoky - jsou to vertikální překážky s několika kavaletami uspořádánými jedna na druhou. Je poměrně obtížný, protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku. Mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky.
Oxery - jsou to takové překážky, na nichž musí kůň skákat nejen do výšky, ale i do dálky. Jsou sestaveny tak, aby když se jich kůň dotkne, ihnet spadli.
Zeď - je to svislá překážka namalovaná z namalovaných dřevěných kvádrů se světlejším okrajem. Něktěří koně jsou z ní vystrašeny, protože nevidí místo doskoku.
Dvojbradlí neboli doublebar - je vlastně oxer s dvěma řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.

Trojbradlí neboli tripplebar - je oxer se třemi řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.
Křížek - je to nejjednodušší překážka. Skládá se ze dvou kavalet postavenými přes sebe do tvaru písmene X.
Kozí hřbet - tato překážka se moc v soutěžích nevyskytuje. Vypadá jako trojbradní, ale prostřední kavaleta je nejvyšší než první a poslední.

Přírodní skoky - jsou to překážky vyrobené z přírodních materiálů jako jsou nenabarvené tyče nebo forma živého plotu. Tyto překážky jsou obtížné, koně se jim často vyhýbají.
Základní oxer - je jeden z nejtěžších oxerů. Skládá se ze dvou stejně vysokých překážek postavených těsně za sebou a skáčou se jedním skokem.
Vějíř - skládá se ze tří kavalet, které vycházejí z jednoho sloupku a rozevírají se do třech, což koni umožňuje skákat na jedné straně jako kolmý skok a na druhé straně jako trojbradlí.
Vodní příkop - existuje ve dvou typech: kombinovaný s kolmým skokem nebo oxerem, nebo širší příkop s níským živým plotem před ním. Na doskoku je umístěna bílá páska, aby bylo možno posoudit, zda kůň neudělal chybu.

kostra koně

9. června 2009 v 20:12 | bara |  kostra koně
Kostra normálního dospělého koně se skládá z 205 kostí a menšího počtu chrupavek.
1.Lebka
2.Očnice
3.Stoličky
4.Špičáky
5.Řezáky
6.Lopatka
7.Kost ramenní
8. Kost hrudní
9. Kost loketní
10.Kost vřetenní
11.Zápěstí
12.Vnitřní bodcová kost
13.Vnější bodcová kost
14.Kost záprstní
15.Kost spěnková
16.Kost korunková
17.Kost kopytní
18.Kosti sezamské
19.Hlezno
20.Kost holenní
21.Koleno
22.Žebra
23.Kost kyčelní
24.Kost stehenní
25.Velký chochlík
26.Kost sedací
27.Obratle
28.Lopatková chrupavka
29.Nosič
30.Spodní čelist
31.Čepovec
Popis koňského kopyta
Podélný řez nohou
Kosti nohy
Krevní oběh a nervy